Beethovenova Devátá

Neuvěřitelné! Přišel mi dotaz! Že by to tu začalo žít? Prý se tvářím, že se vyznám, a jestli bych tedy nemohl doporučit nějakou nahrávku Beethovenovy 9. symfonie.

Inu, mohl i nemohl. Podstatné totiž je, aby se líbila vám (tj. tomu, kdo si ji kupuje). Ale existuje pochopitelně několik vynikajících nahrávek, a je vhodné vybírat rovnou mezi nimi.



Ale výběr je obtížný, protože v Deváté máte kromě orchestru i sbor a čtyři sólové hlasy. Poskládat to všechno dohromady, abyste dostali vyváženou nahrávku, se ne vždy povede. Ale je to pořád lepší než u živých vystoupení (mimochodem, Devátá už nebude zakončovat Pražské jaro, právě z těchto důvodů).

Pokud chcete, aby se orchestr lesknul a hlasy se kroutily, jděte po standardu: Herbertu von Karajanovi s Berlíňáky. Pozor, Karajan natočil Devátou asi třikrát, vyberte si tu z roku 1963.

Osobně mi ale takový lesk sedne spíš k Čajkovskému. Beethovena chci odměřeného, úderného, revolučního. Jsme-li na stejné vlně, nemáte jinou možnost než Johna Eliota Gardinera s Orchestre révolutionnaire et romantique. Nedočkáte se žádných kudrlinek, ale hlasy jsou dokonalé a Óda na radost nezní jak německá odrhovačka. Kromě toho, že uslyšíte dobové nástroje (poznáte to asi nejlépe na žestích), může vás překvapit smuteční pochod, který Gardiner hraje 2x rychleji než všichni ostatní. Tvrdí totiž, že při přepisování partitury došlo k "překlepu" u tempové noty. Možná trochu překvapivě tam rychlé tempo docela sedne...

Jdete spíš po raritách? Sežeňte si Leonarda Bersteina po pádu Berlínské zdi. Kromě pochopitelného napětí má Óda na radost trochu změněný text. Nezapomeňte ale, že málokdo má pomalejší tempa než Lenny.

A co historické nahrávky? Toscanini s NBC je už léty prověřený.

Jistě nebude na škodu poslechnout si Carlose Kleibera. Mnoho lidí považuje jeho nahrávky Beethovenových symfonií za nepřekonané. Zkuste také (modernějšího) Harnoncourta, ale nejsem si jist, jestli náhodou není v prodeji jen celý komplet symfonií (v tom případě si jej kupte, neprohloupíte).

No a pak jsou tu další doporučované nahrávky, ty jsem ale neslyšel: Wand, poslední Abbado... zkuste a uvidíte. :-)

Jo a dejte vědět, co jste si vybrali!

Jak Felix ovlivnil život mého jednotlivce

Jak tak brouzdám po gramci, zachytil jsem tam nějakou diskusi o nahrávkách, které ovlivnily životy jednotlivců. Každý měl uvést nejvýše jednu, a tak jsem i já zapřemýšlel.

Jistě, vybrat jednu jedinou nahrávku je nemožné. Ale když jsem si psal poznámky na papír a zase je přeškrtával, jedna mě zaujala o trochu víc než ostatní.



Kdysi jsem elévoval v jedněch lokálních novinách, a když jsem končil, dostal jsem na památku cédéčko. Mohl jsem si vybrat ze dvou. Mendelssohn a Mahler mi tehdy neříkali vůbec nic, tak jsem prostě jedno popadl a doma jsem si to pak pustil jednou, dvakrát, pěkrát denně. Skotská a Italská symfonie mě naprosto dostaly.

Později jsem poznal, že zrovna ta má nahrávka nestojí za moc, a kdesi jsem se dočetl o slavné Maagově nahrávce Skotské. Usilovně a neúspěšně jsem ji sháněl, a v tomto čase shánění jsem si ji vysnil. Dokonalá neexistující nahrávka se mi vryla do paměti. Co jiného jsem měl dělat, když ji údajně nebylo možné ani objednat?

A pak takhle jednou procházím v obchodě cédéčka, víceméně náhodně, a najednou ji držím v ruce. Úplně mě zamrazilo. Uslyším Maaga! Byla to ona. Přesně taková, jakou jsem si vysnil. Okouzlující.

Pár skladeb mě opravdu chytne za srdce. Ale jak jsem úzkostlivě doufal, že se skutečný Maag neodchýlí od mého Maaga v hlavě, na to nezapomenu.

Doporučené nahrávky:

Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3 a moll, Skotská
London Symphony Orchestra, Peter Maag, Decca

Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur, Italská
Wiener Philharmoniker, John Eliot Gardiner, DG

Harnoncourt natočil Mou vlast

Už jen u jediného dirigenta by mě ta zpráva potěšila víc: U Sira J. E. Gardinera.

Nikolaus Harnoncourt podepsal smlouvu s BMG Classics a někdy v nejbližší době by se měla na trhu objevit jeho nahrávka Mé vlasti s Vídeňáky. Bude to tedy zřejmě daleko dřív, než se podaří Pražskému jaru získat JEG pro zahajovací koncert festivalu.



Během následujících čtyř let má na BMG vyjít celkem deset Harnoncourtových nahrávek. Mj. Verdiho Requiem a Brucknerova 9. symfonie d moll.

Doporučené nahrávky:

Bedřich Smetana: Má vlast
Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Jaroslav Krombholc, Multisonic

Giuseppe Verdi: Requiem
Orgonasova, von Otter, Canonici, Miles, Orchestre révolutionnaire et romantique, Monteverdi Choir, John Eliot Gardiner, Philips

Anton Bruckner: Symfonie č. 9
Royal Scottish National Orchestra, Georg Tintner, Naxos

O gramci

Co to je, proč to je a kdo ho píše.

Gramec je blog o hudbě. Píše ho Petr Olmer, a proto je o hudbě, kterou má rád, tedy zejména o hudbě vážné.

Kromě znalostní soutěže zde naleznete drby ve stylu kdo co kdy natočí, jaká smlouva byla podepsána apod., jejímiž zdroji jsou převážně zahraniční weby věnující se vážné hudbě, všemožné odkazy, vtipně srocené pod rubriku inserce, a především povídání o hudbě - ať už o autorech, jejich dílech nebo konkrétních nahrávkách.

Proč to všechno? Přece z nudy a z dobrého pocitu osvětové činnosti.

Co opravňuje Petra Olmera k psaní gramce? Nic. Nemá žádné hudební vzdělání, nehraje na žádný hudební nástroj (ne, to trápení kytary skutečně nelze počítat), nevěnuje se hudební publicistice. Vadí to někomu? Zdá se, že ne. Zatím.

Petr také píše blogy Chinin a Aimed at agents, je jedním z autorů blogu Kulturníček.