Šostakovičova Pátá

Včera jsem byl na koncertě. A protože když o tom nenapíšu dnes, nenapíšu to už nikdy, píšu dnes. Jak prosté.

K Pinchasu Steinbergovi a Orchestre de la Suisse Romande se tentokrát přidal norský violoncellista Truls Mork, jehož o je přeškrtnuté, ale já nevím, jak to napsat.

Hrál Schumannův koncert, který mě nijak nenadchl (nemyslím provedením, spíš vůbec svou existencí). Předtím předehru a tance z Prodané nevěsty (mí francouzští téměř přátelé diskutovali o tom, co je to skočná, ale nějak jsem se zdráhal jim to osvětlit), a poté Šostakovičovu radostnou Symfonii č. 5.

Což byl jediný důvod, proč jsem na koncert nakonec dorazil. Vyrazil jsem totiž později, uvízl v zácpě, a když jsem se konečně prodral do parkoviště Uni Dufour, kde obvykle parkuju, bylo úplně plné, což mě rozčílilo, protože semafor hlásil, že tam místo je, a měl jsem sto chutí to otočit a jet domů, nebýt toho Šostakoviče, takže jsem zajel na Plainpalais, což je sice kousek, ale než se tam člověk tak různě vymotá, prostě jsem úvodní takty Prodané nevěsty nestihl.

Pátá je moje oblíbená (nemyslete si, čtvrtá taky), a koncert byl velmi vydařený. Doma mám jen nahrávku s Maximem Šostakovičem a FOK, tuším, a ta tedy příliš vydařená není. Celá je taková utlumená a nevýrazná. Živě s OSR to bylo mnohem lepší, ze smyčců bylo vyždímáno maximum, málem ani nepotřebovaly zbytek orchestru. Tympánista ze svého kufříku s paličkami vytáhl osm párů a jeden z nich byl tedy obzvláště tvrdý.

Tuto sezónu už mě čeká jenom Vadim Repin a večer plný Čajkovského. Včetně mé nejoblíbenější z jeho symfonií. Překvapivě má opět pořadové číslo pět.

Bravissimo: Řešení 13. kola

Velká čtyřka bojuje o vítězství.

Pouze čtyři soutěžící uspěli ve více než dvou kolech Bravissima. A náskok před ostatními soutěžícími si asi udrží až do finále.

Hudebních festivalů jste dokázali vyštrachat spoustu, Viktor si dokonce dal tu práci, že objevil ty úplně zapadlé. Ani s vystoupením Berlínských filharmoniků se Simonem Rattlem v Salcburku jste neměli potíže.

Ve třináctém kole dostanou po třech bodech Olina a Viktor, dva body Hlava.

Pořadí po 13. kole:

1. místo (20 bodů)
Davesil

2. místo (15 bodů)
Viktor

3. místo (14 bodů)
Hlava

4. místo (13 bodů)
Olina

Pořadí na dalších místech zůstává beze změny.

Článek o evropských letních festivalech je právě v tisku.

Bravissimo: 13. kolo

Za chvíli skončí sezóna a přijde léto. Kam v létě? Na festival!

Letních vážnohudebních festivalů jsou mraky. Ať už míříte za koncertem či za operou, vždycky něco najdete.

Otázka: Uveďte tři letní evropské festivaly mimo ČR.

Bonus: Na kterém letním festivalu letos vystoupí šéf Berlínských filharmoniků?

Na odpovědi se těším do pondělí 26. dubna na mailu bravissimo@centrum.cz.

Radost a zklamání z časopisu Gramophone

Jak jsem již referoval, předplatil jsem si britský Gramophone. Je to nářez.

Tak nějak jsem si představoval, že to bude trochu tlustší Harmonie. Kdepak, tyto časopisy míří úplně jiným směrem. Nejde snad o to, že je Gramophone rozsáhlejší, že jej připravuje daleko víc lidí, že má víc reklamy a že je dražší. Je prostě úplně jiný. Daleko více zaměřený na nahrávky; recenze jsou naprosto ohromující co do počtu i kvality. A také je vykutálený. Harmonie by asi nedala na obálku Magdalenu Koženou, pokud by s ní uvnitř časopisu nebyl velký rozhovor. Gramophone ano.

A pak to přiložené cédéčko. Jaksi jsem mylně pochopil, že to bude vybrané CD měsíce. Ale ona je to kompilace z 10 vybraných CD. Což sice není špatné, ale těšil jsem se na něco jiného.

Bravissimo: Řešení 12. kola

Tak málo bodů už jsem dlouho nepřiděloval...

Pouze Olina odpověděla správně, že nejvyšší tón (pětičárkované c) leze z pikoly a nejnižší tón (subsubkontra B) z kontrafagotu. A dokonce našla i skladbu, kde toto B můžete slyšet: Urban Legend pro kontrafagot, smyčce a bicí amerického dirigenta a skladatele Michaela Tilsona Thomase.

Připisuji tedy Olině tři body a na třinácté kolo připravuji směšně lehkou otázku.

Z čeho mám radost

Beethoven, Šostakovič, Callasová a von Otter.

Tak především mám radost z recitálu Anny Sophie von Otter. Bylo to minulý týden v pátek a ještě mi tak různě bloudí hlavou. Až dobloudí, napíšu o něm víc.

A pak mám radost z mých posledních nákupů. Nejenom že se mi podařilo získat Toscu s Marií Callasovou z roku 1953, ale mám i pár opravdových klenotů hudební literatury: Kompletní (32 ks) Beethovenovy klavírní sonáty (s Kempffem) a kompletní (15 ks) Šostakovičovy smyčcové kvartety (Fitzwilliam String Quartet).

Tedy špičková díla, navíc přímo v referenčních interpretacích!

Přes velikonoční svátky mám co poslouchat, takže na shledanou za týden. Ano, mé Velikonoce trvají týden.

G/ASvO

Dvě osobní zprávy před víkendem.

1. Předplatil jsem si anglický Gramophone. Necelých pět liber za časopis se může zdát hodně, ale vzhledem k tomu, že ke každému číslu je přiloženo CD (Editor's Choice, tedy to nejlepší, co bylo minulý měsíc natočeno), je to vlastně zadarmo. To cédéčko bych si asi stejně koupil, a pokud to není zrovna Naxos, vyšlo by mě několikanásobně dráž než časopis.

2. A dnes večer utíkám na recitál Anne Sophie von Otter. Což je naprostý luxus.

Bravissimo: 12. kolo

Po kratším odpočinku opět nová soutěžní otázka.

Tentokrát zabrousíme do velkého symfonického orchestru. Nástroje určitě znáte, z nich vás zkoušet nebudu. Ale máte přehled o jejich tónovém rozsahu?

Otázka: Z kterého nástroje je možné vyloudit nejvyšší tón a jaký to je? Z kterého nástroje je možné vyloudit nejnižší tón a jaký to je?

Bonus: Znáte nějakou skladbu, kde je tento nejvyšší nebo nejnižší tón použitý?

Na odpovědi se těším do pondělí 12. dubna na mailu bravissimo@centrum.cz.