Bravissimo: 5. kolo

Tentokrát půjdeme ke kořenům a vyvrátíme jistá dobře známá fakta...

"Tak osud tluče na dveře," řekl Ludwig van Beethoven o začátku své 5. symfonie, které se dnes často říká Osudová.



Praví pověst. Ve skutečnosti není známo, že by Beethoven něco takového řekl a ona symfonie nemá své kořeny v nějaké osudovosti, ale trochu jinde. Ale byl žil kdys kdes muž, který prohlašoval, že onu větu od Beethovena slyšel. Ovšem dotyčný byl notorický lhář...

Otázka: Jak se jmenoval?

Bonusová otázka: Kde je tedy třeba hledat, abychom správně pochopili (či interpretovali) Pátou symfonii? Neboli, z čeho hudebně vychází?

Své odpovědi posílejte na bravissimo@centrum.cz do pondělí 8. prosince.

Bravissimo: Řešení 4. kola

To se nám ale urodilo soutěžících! Tak doufám, že vydržíte, holoubkové...

Správné odpovědi:



Walter, Evička — Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští
Mícha, Háta — Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
Herodes, Salome — Richard Strauss: Salome
Chrudoš, Krasava — Bedřich Smetana: Libuše
Figaro, Bartolo — Wolfgang A. Mozart: Figarova svatba, ale též Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský

Ukázalo se, že mezi vámi dřímou opravdoví operní znalci, takže jsem tentokrát rozdal bodů, až to hezké není.

Tři body získali: DaveSil, Halava, Demagog, Nikita, Laura a Ťoma. Dva body získal Tibor.

Pořadí po 4. kole:

1. místo (8 bodů)
DaveSil

2. místo (7 bodů)
Hlava

3. — 9. místo (3 body)
KrupičkaM, Orionka, Koles, Demagog, Nikita, Laura, Ťoma

10. místo (2 body)
Tibor

11. místo (1 bod)
JiMo

POZOR! Mimořádné kolo soutěže stále pokračuje!

Pták ohnivák

Nebojte, nehodlám se tu ztrapňovat převyprávěním pohádky O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce. Zvlášť, když se Stravinský s Erbenem moc nekamarádili.

Jak jinak si vysvětlit, je ruský Ohnivák má s tím českým máloco společného?



Aby bylo jasno: Včera jsem opět zamířil do Victoria Hall na koncert Orchestre de la Suisse Romande. Na programu byla nejen suita Pták ohnivák, ale také Debussyho díla. Jak známo, OSR je na Debussyho přeborník.

Tentokrát jsem z pochopitelných důvodů jel autobusem. Přiznávám, zvažoval jsem jízdu autem, ale byla taková mlha, že jsem sotva dojel z práce domů.

Autobus mě vyhodil na nějakém náměstí, já zaregistroval dvě slušně oblečené divky a rozhodl jsem se jich držet, neboť mě jistě zavedou až k Victoria Hall. Šel jsem tedy za nimi, musel jsem zpomalit, abych se nepředběhl, jenže ony ještě víc zpomalily, a pak ještě víc, až se nakonec jedna z nich na mě otočila a zeptala se: Éé, ekskyzemoá, éé ž šerš.... al...

Viktorja hal? Ž šerš osi! zvolal jsem radostně, z francouzštiny jsme přešli do angličtiny a radostně se vydali hledat koncertní sál společně, což se nám vzápětí díky mé pronikavé paměti podařilo (pamatoval jsem si totiž jméno ulice i číslo orientační).

Dirigoval Rafael Frühbeck de Burgos, který vypadá jako Nicolas a diriguje velmi podobně jako já, čímž si získal mé vřelé sympatie. Já si zase užíval všech těch kotlů a bubnů a činelů a trianglů mírou Lebesgueovou, chci říct vrchovatou. Pořád mi ale vrtalo hlavou, na co jsou tam připraveny ty dvě mycí houby?

Mycími houbami se podloží tamburínka, aby pěkně pružila při pianissimu! To jsou věci, panečku, to jsem "v zákulisí"!

Na koncertě se pochopitelně sešla celá ženevská souchotinářská smetánka, až Maestro Rafael jednou málem vzteky zlomil taktovku, když se snažil udržet impresio atmosféru mezi dvěma větami Moře, a posluchači se mu za to odvděčili půlminutovým sborovým kašlem.

Z koncertu jsem odcházel úplně ovíněn. Závěr Ptáka Ohniváka na mě působí vždy ohromně pozitivně, je to velmi povznášející — jak se ta fráze opakuje vždy silněji a slavnostněji... Prostě je mi z toho moc dobře.

Mimochodem, bylo to potřetí, co jsem slyšel Ohniváka živě, ale teprve poprvé, co jsem byl schopen název díla správně vyslovit. Aspoň k něčemu mi ty lekce francouzštiny jsou.

Bravissimo: Mimořádné kolo

Zcela mimořádné kolo soutěže má i svá mimořádná pravidla.

Dnes se chodí na operu, ale dříve se chodilo do opery — tedy nikoli kvůli hudbě, ale spíše se ukázat, popovídat si se známými. Tento přerod se odehrál někdy ke konci 19. století a měl docela pádný a prozaický důvod, který jistě dokážete vysvětlit.



Ten, kdo první správně odpoví, získává tři body. Další v pořadí nezískávají nic...

A jako vždy: Na odpovědi se těším na e-mailu bravissimo@centrum.cz.

Karel Ančerl na Gramophone

Vyčerpávající článek o Karlu Ančerlovi  si můžete přečíst na webu časopisu Gramophone.



A pokud jste si snad ještě nepořídili některé z Ančerlových nahrávek, které teď vydává Supraphon, neváhejte!

Nakupuji cédéčka

V sobotu jsem si zajel do Balexertu nakoupit nějaká cédéčka. Už dlouho jsem tam nebyl a tak byla velká naděje, že budou mít nějaké novinky, na které mám zálusk. Že si budu odnášet devatenáct kousků, to jsem ale skutečně nečekal.

Jak jsem vstoupil do maličkého obchůdku, hned mi bylo jasné, že jsem si zadělal na průšvih. Zapomněl jsem si totiž s sebou vzít seznam svých CD (k nahlédnutí). To se pak těžko nakupuje, když u všeho, co vezmete do ruky, musíte pátrat v paměti, jestli už to doma máte nebo nemáte, a jestli máte, tak od koho.



Jednoznačným zklamáním pro mě byla poslední Abbadova nahrávka Beethoveny Páté symfonie (s Berlíňáky). Nahrávka je zvukově neostrá, s příliš dlouhým dozvukem, jako kdyby to Abbado přeháněl s pedalizováním. Tempa mi skoro až vyhovují, ale Gardiner zůstává nepřekonán.

Věřte nebo ne, do minulého týdne jsem neměl žádnou nahrávku Čajkovského První symfonie. Už jsem to napravil. Bostoňáci ji hrajou pěkně a nepociťuju touhu pořizovat si něco dalšího pro srovnání (narozdíl od Páté a Šesté symfonie — od každé mám pět různých nahrávek, to tedy opravdu nevím proč).

Dokonce jsem si koupil i Bacha! Já, pro kterého hudba začíná romantismem! No ale nekupte Gardinera za dvě stovky, že. Vánoce za dveřmi, však ono se to Vánoční oratorium ještě bude hodit.

Toho klavírního materiálu, co teď mám! Prokofjev, Stravinský, Gershwin... Taky pár zajímavých Američanů, no a pochopitelně další cédéčko Schubertových písní, na těch já "úplně ulítávám".

Pro skutečné fajnšmekry je ale edice compositeurs d'aujourd'hui (skladatelé dneška), ve které máte možnost se seznámit se skladateli, o jejichž existenci jste neměli ani tušení, a poslechnout si jejich skladby z 80. a 90. let dvacátého století. Je to naprosto fantastické — a co si budeme povídat, všichni ti Beethovenové, Mendelssohni, Šostakovičové a Janáčci už trochu nudí (pomineme-li, že už delší dobu nenapsali nic nového).

Do Vánoc teď mám tak akorát dost času, abych si ta nová cédéčka řádně poslechl. A doufám, že v Bontonlandu na Václaváku budou mít nějaké pořádné předvánoční slevy!