Má vlast (z tisku)

Ohlédnutí za tím, jak je úvodní koncert Pražského jara zaznamenán v tisku.

Jako první zaujme zpráva ČTK Londýnští symfonii uvedli Mou vlast pod taktovkou Davise ze středy 11. května (zprávy ČTK přebírám z ČT24). Jedná se totiž o upozornění na londýnský koncert, kde LSO Mou vlast hráli už v úterý.

ČTK tvrdí, že LSO bude devátým zahraničním orchestrem, který zahájí Pražské jaro. Druhý den už opravují devátý na správné třetí.

Následuje smršť neuvěřitelných souvětí, ve kterých každá samostatná věta je pravdivá, ale dohromady příliš smyslu nedávají. To je jeden z klíčových problémů studentů žurnalistiky: Po rešerši se jim na stole válí stole pár faktů a oni nevědí, jak je poskládat dohromady.

Takže se dozvídáme třeba: "Čeští milovníci klasické hudby budou ale moci poslouchat i londýnský koncert, protože LSO ho natáčel pro vlastní hudební edici LSO Live. Tyto nahrávky jsou k dispozici i prostřednictvím největšího internetového hudebního obchodu iTunes." To skoro nasvědčuje tomu, že už si na iTunes nahrávku můžete koupit. Škoda jen, že o dva později se vše posouvá do budoucnosti: Colin Davis natočí Mou vlast na CD.

Ale zpátky k 11. květnu: "I když Davis má na kontě díla Antonína Dvořáka či Leoše Janáčka, hudbu si vybírá podle toho, jak se mu líbí, nikoli podle národnosti. Netají se ovšem tím, že Dvořáka má rád. Ostatně Šestá symfonie tohoto skladatele je nejnovější nahrávkou LSO ve zmíněné edici LSO Live. Colin Davis má takových nahrávek za sebou od roku 1957, kdy stanul jako pomocný dirigent za pultem Skotského symfonického orchestru BBC, už dlouhou řadu."

Nechme stranou slovosled; co se snaží vyjádřit ta první věta, to mi opravdu uniká. "Takové nahrávky" je asi pouze oslí můstek. Aspoň tedy nevím o tom, že by se Davis cíleně věnoval opakovanému nahrávání Dvořákovy Šesté. A pravdou nezavání ani představa, že jako pomocný dirigent BBC SSO zakládá LSO Live.

Úterního londýnského koncertu si všímají britské deníky. Geoff Brown v Timesech mile žertuje o anglické povaze a následně i o Češích (inu, proč by český venkov nemohl být v Jižní Americe). Hodnocení hudebního provedení se věnuje jen okrajově v několika větách.

Guardian se hudbě věnuje víc, i když se Tom Service trošičku shodí svým úžasem nad tím, že byla po Šárce přestávka. Trochu víc se pak shodí v okamžiku, kdy upozorňuje na hudební provázanost Vyšehradu, Vltavy a Blaníku. Při vší úctě k Siru Colinovi, tohle je především Smetanova práce. Z trapností a lapsů se pak už recenze nevymotá.

Ve čtvrtek večer vydává ČTK zprávu Pražské jaro zahájil Londýnský symfonický orchestr, kde se jim trochu popletou časy (koncert ve skutečnosti málem ještě ani nezačal, ale ve zprávě už skončil). "Zájem o vstupenky v předprodeji, třebaže stály až 3500 korun, převyšoval nejméně dvojnásobně kapacitu sálu s více než tisícovkou míst." Jak se zjišťuje, jak moc převyšuje poptávka kapacitu, to nevím, ale mám podezření, že největší zájem byl o ty levnější lístky.

Hudební recenze na sebe nechaly čekat. V pátečních novinách vůbec nic (i když Lidovky tvrdí, že mají poslední uzávěrku o půlnoci, a koncert končil v deset - to je od novin, které se profilují jako nejvíce kulturní, ostuda, byť v sobotu vyvážená kvalitou recenze).


První (a jediné v pátek) byly Novinky: Britové hráli Mou vlast netypicky. Vladimír Říha nepříliš vhodně opakuje po ČTK "šéfdirigenta", upozorňuje, že LSO hrál českou hymnu ve stoje, a pak se dostává k tomu nejdůležitějšímu, totiž Davisovu odmítnutí Mé vlasti jako programní hudby. Koncert přišel Říhovi chladný, anglicky učesaný. Šárku nazývá selankou a jízdu Ctiradovy družiny anglickým honem na lišku. Jak na to přišel, to nevím, ale nelíbilo se mu to. Do Táboru a Blaníku ale prý "přece jenom proniklo více citu, drama i napětí". Anglická Má vlast je tedy jen "vítaný příspěvek k diskusi" (ona se tu nějaká vede?). "Ale český posluchač asi dá právě u Mé vlasti přednost přístupu, který se více přiklání k obsahu díla a jeho interpretační tradici," uzavírá Říha. Je jasné, že tím českým posluchačem je právě on.

Sobota, hodina po půlnoci. iDnes píše: Klidná síla sira Colina Davise. Jindřich Bálek, redaktor Českého rozhlasu, považuje provedení LSO za velmi uměřené až komorní . LSO "má čirý a po anglicku kultivovaný zvuk s dokonale vyrovnanou skupinou smyčců". Škoda jen, že dirigent Libor Pešek (právě ve vysílání ČRo) prohlásil, že očekávaný anglický zvuk se jaksi nedostavil, a houslemi že je zklamán. Neznám Bálka, ale Pešek bude o anglickém zvuku vědět víc, řekl bych.

Bálek narozdíl od Říhy chválí. To, co se dělo v Šárce, odbyde jako kontrastní, Vyšehrad vidí jako "panaromatický a zklidněný". Má vlast měla "svůj vnitřní naprosto klasický řád, který takto provedený dlouho neuslyšíme". Bálek končí svou recenzi úvahou nad jistou neprofesionalitou českých orchestrů.

Lidovky: Absolutní Má vlast Sira Colina. Sice poslední, ale od Luboše Stehlíka, šéfredaktora časopisu Harmonie. To důležité se říká už v titulku, Stehlík pak zmiňuje i důležité drobné odlišnosti: dynamiku, pauzu ve Vltavě. V Šárce tentokrát Davis překvapil "osobitým pojetím". Stehlík dokonce srovnává pojetí LSO s jinými zahraničními nahrávkami (na český denní tisk nevídané!).

Tolik tedy k jednotlivým recenzím. Je evidentní, že závěr Mé vlasti všechny zaujal a mile překvapil a že závěr Šárky všechny alespoň na čas rozhodil. Mrzí mě ale, že se nikdo neodvážil napsat víc. Ať už že to bylo úplně nesmyslné a strašné (vždyť já málem spadl ze židle, když jsem to slyšel), nebo aspoň náznak nějakého rozboru co a proč by to mohlo znamenat.

Nakolik jde Davis proti interpretační tradici a nakolik proti notovému záznamu? Vždyť i ten Norrington a Harnoncourt byli zcela netalichovští, a přestože zcela odlišní, tempové zpomalení tam měli oba.

Přes veškerou deklamaci absolutního (tedy neprogramového) pojetí bych jedno vysvětlení měl. To trombónové sólo není ani Vlastin pokyn k vraždění ani vítězný ryk, ale poslední poryv Šárčina milostného citu k Ctiradovi. A ten cit je dobíjen vraždícím tutti. Dává mi to tak smysl a líbí se mi to.

Má vlast (přímý přenos)

Pražské jaro 2005, Obecní dům. London Symphony Orchestra a Sir Colin Davis.

22:13
Poslední záznam, vysvětlení k sázce. Otázka zněla, jestli pauza bude nebo nebude, já řekl, že bude. Pešek tvrdil, že pauzu dává, ale maličkou, a já na to, že Davisova pauza nebude regulérní (tj. s otřením čela, vyčkáním na zklidnění sálu), ale že vteřina tam bude, myšleno tedy alespoň vteřina. Takže bych si to dovolil skromně označit za absolutní výhru.

22:09
Hurník se diví konci Šárky a rychlosti některých pasáží Blaníku (jak jinak), ale Pešek řekl, že ho tyto detaily příliš nezajímají. Přímý přenos končí.

22:06
Chtěl jsem to napsat sám, ale Kateřina to v komentářích napsala líp: "zajimalo by me jak velkou cast pred koncem se ten clovek soustredil na to, aby stihl vykriknout to sve bravo tak, aby vsichni poznali, ze on vi. Mamca mu to urcite doma nahrala ;)" Bylo to naprosto průhledné, pane "bravo"!

22:02
Konec nepříliš výrazný. Ohromující zážitek: Konec Šárky (nemá to někdo nahrané?). Celkově v kladných číslech, nikterak šokantní.

22:00
Konec.

21:59
Sotva jsem to dopsal, nečekané zrychlení.

21:58
Tak se nám to chýlí. Závěr zatím nijak překvapivý.

21:56
Nečekaně staccato, zajímavé.

21:55
Pěkně zvukově propracované.

21:54
A zase zpomalení v sólu, zase výtečné.

21:52
A zase zhurta. Za pár minut bude konec a už teď je mi to líto.

21:51
I dechy.

21:50
Vida, že to jde. Tichá pasáž a jak jim to pěkně hraje. Chválím žestě!

21:48
Málokdo to ví, ale Blaník je z celé Mé vlasti nejkrásnější. Kam se hrabe Die Moldau.

21:47
Blaník. Pauza byla, a jaká! Vyhrál jsem, jenom nevím co.

21:46
Tempově zcela přesně dle mého gusta. Tábor končí.

21:45
Ty tiché pasáže občas postrádají napětí, není to jenom problém Tábora.

21:44
Parádní dynamika v houslích!

21:43
Zjistil jsem, že jsem se sice vsadil, ale nevím o co.

21:42
Výtečná pasáž. Zase kontrabasy!

21:42
Už jsem to říkal, v rychlosti se důstojnost ztrácí, ale přidávají na divokosti, to je také pěkné.

21:41
Vida, už je to tady.

21:40
Je to takové slabší, ale po zkušenostech z Luhů čekám, že to rozjede.

21:39
A zákona jeho. To bylo pěkné.

21:38
A zase, a přitom ty kotle v sólu zní tak důstojně v pomalejším tempu.

21:37
Takové málo rozhodné, nezdá se vám?

21:36
Velmi, zbytečně rychlé.

21:35
Tábor.

21:34
Končí Z českých luhů a hájů. Po zcela klasickém začátku to byl v posledních minutách skutečně nářez.

21:33
Nic moc se neděje, takže můžu konečně dokončit ten citát: "Drž jej příliš pevně a zemře, drž jej příliš volně a uletí ti."

21:32
"Conducting is like holding the bird of life in your hand," píše Adam Javůrek. Stále extrémně svižné.

21:31
A byl to záměr, celá rychlá pasáž je zrychlená, moc pěkné, i když úplně jiné.

21:29
To byla rychlost! To snad ani nestačili ve skutečnosti odehrát.

21:27
Na konci Andulky protažené zaváhání, docela dobré.

21:26
Basy jsou opravdu dobré. Andulka šafářova standard.

21:25
Zase někdo kašle do piana.

21:24
Jsem tak rozčilený z těch 96 kbps, že ani nemám, co bych řekl. Nic zvláštního.

21:22
Z českých luhů a hájů.

21:22
Přichází Sir Colin Davis. Právě jsem se vsadil, že meti Táborem a Blaníkem udělá vteřinovou pauzu.

21:21
Pešek: Poslední dvě básně jsou hudebně působivé, nejen v Čechách, ale na celém světě. Dělám mezi nimi malou pauzu.

21:20
Orchestr už ladí.

21:18
"Dirigovat je jako držet v ruce malého ptáčka," řekl podle Hurníka Davis. Já nedávno četl, že řekl, že "dirigovat je jako držet v ruce ptáka života". Tak nevím, kdo to přeložil lépe.

21:12
Vypadává mi signál, přecházím na 96 kbps.


21:01
Antonín Matzner, dramaturg Pražského jara: O zrušení tradice uvádět Mou vlast jako první koncert festivalu se neuvažuje.

20:59
Destrukce, to je to slovo. Závěr Šárky byl rozebrán a znovu složen.

20:56
Přestávka končí ve 21:15.

20:54
Tak ještě jednou: Závěrečná bitka Šárky začala strojově a najednou se to úplně zhroutilo do zpomalených a zrychlených pasáží. Kubelíkovské trylky nechyběly (prý "budu to hrát jinak než Kubelík"!).

20:52
Pešek: Překvapivě to nebylo tvrdé, spíše středoevropský zvuk.

20:51
Pešek: LSO se dopouští stejných chyb jako české orchestry. Tempová a zejména souhrová úskalí. Zvuk houslí mě zklamal.

20:48
Potřeboval bych ten konec slyšet ještě jednou, vrtá mi to hlavou. Co to bylo, proč to udělal?

20:47
Šárka skončila. Přestávka.

20:46
Geniální! Stroj zmizel, sólo v žestích úplně enormně zpomaleno vůči zbytku, to vyrazilo dech, ale bylo to fantastické. To jsem ještě neslyšel.

20:46
Jako bych to nečekal, bitka a temto se zpomalí, to mají všichni cizinci, hrají to strojově.

20:45
"Podlehli jste vítězství, jenž bylo klamné," jak říkaval Neumann. Roh zcela obvyklý, možná rychlejší, než jsem zvyklý.

20:43
Výborné rytmické cítění, ostatně znám jejich nahrávky Dvořáka, tak co se divím.

20:42
Pitka. Jako kdyby to hrál Pešek.

20:41
A přitom ve smyčcích vroucnost je, zejména cella, kontrabasy. Milostná scéna je zcela v pořádku.

20:40
V těch deších to prostě nějak není ono. Chybí mi tam vroucnost, je to jen "odehrané".

20:39
Další nečekaný dynamický záchvěv. Je to opravdu schválně?

20:38
Ctirad jede. Pořád rychlé, zpěvné.

20:37
Šárka. Úvodní akord velmi svižný! Vášnivé.

20:36
Končí Vltava. Proč v tom forte tak rychle? Závěrečné akordy zcela v normě.

20:35
Kočka vivace. Přidáno na kotlích, víc staccato. Následně zase nějak překombinované.

20:33
Svatojánské proudy. Pikola od půlky nějak zatemněná?

20:32
Žestě před dalším "kočka leze dírou"! První důležitá změna. Kočka emočně odlišená, jsem zvědavý na poslední (vivace).

20:29
Rusalky. Zase moc nahlas. Chybí tam to udržení kouzla okamžiku.

20:28
Pauza před polkou, ale jaká! Až jsem se lekl, že přestali vysílat. Jinak stále zpěvné a vzpínající se.

20:27
Lesní hon. Moc smyčců!

20:26
Smyčce nějak roztřepené, to někdo nezvládl.

20:25
Zase to vzepětí! Hned při prvním "pes oknem". Tempo v pořádku.

20:24
Vltava. Ten klarinet má nějaký divný zvuk.

20:23
Vyšehrad končí.

20:22
LSO má senzační crescendo. To vzepětí umí úplně dokonale. Na konci skladby zase zrychlení.

20:20
Vyšehrad znovu ožívá. Harfy do toho hrábly příliš zhurta. Smyčce málo teskné, spíš jen jako echo.

20:18
Do největšího ticha v celé skladbě někdo spadnul ze židle. Nebo to bouchly dveře?

20:17
Blíží se pád Vyšehradu. Jsou výrazně slyšet žesťové trylky. Jsem zvědavý, jestli je posílí i v Šárce (typicky kubelíkovské).

20:15
Zase na chvilku nečekané zrychlení. Jinak mohutný sevřený zvuk.

20:13
Tyhle smyčce měly být zlé a nebyly!

20:12
Davis umí opravdu kouzlit s dynamikou.

20:11
Nástup smyčců se mi obzvlášť líbil, jsem na něj háklivý. Jinak žádné překvapení, možná je to trochu rychlejší.

20:10
Někomu zvoní mobil. Super.

20:09
Vyšehrad. Začátek tempově i zvukově zcela klasický, jak s Českou filharmonií, snad jen trochu přísnější.


20:07
Státní hymna ČR. Začátek se nějak nevyvedl (nebo chyba přenosu?). Stále velmi dynamické (basy, kotle!).

20:06
Fanfáry z Libuše. Strohé, dynamické. Přichází Václav Klaus.

20:05
Přichází Sir Colin Davis. Hymna bude.

20:03
"Ze všech pěti londýnských orchestrů je LSO tím, který se nejvíc blíží tomu silnému americkému zvuku. Bude to velmi zvukové," říká Pešek.

20:02
Hostem Lukáše Hurníka je Libor Pešek. Orchestr ladí.

20:01
Přímým přenosem Českého rozhlasu provází Lukáš Hurník.

19:58
"A i když to nebude to, čemu říkám ortodoxní, bude to určitě zahráno s láskou," řekl Davis v rozhovoru pro časopis Harmonie. A také, že je Má vlast těžká skladba: "Myslím tím, že je tam nezměrné množství not."

19:44
O Mé vlasti jsem tu naposledy psal v souvislosti s nahrávkou Nikolause Harnoncourta v lednu 2004.

19:38
Britové zahajovali Pražské jaro už v roce 1996. Tehdy to byli London Clasical Players a Sir Roger Norrington. Koncert to byl více než polemický, absolutně mimo tradici. Šlo o tzv. autentickou (historicky poučenou) interpretaci, hranou na dobové nástroje a dodržující dobové zvyklosti (počet hráčů, jejich rozsazení, způsob hraní, ladění).

19:29
Vltavu můžete poslouchat na internetu. Nejkvalitnější je ogg na 256 kbps.

19:23
Od mého zdroje mám potvrzeno, že na orchestr někdo na letišti čekal, takže se snad Britové v Praze neztratili. Poslouchám Český rozhlas 3 - Vltavu, přímý přenos začne ve 20:00. Očekává se účast prezidenta ČR, uslyšíme tedy prezidentské fanfáry. Jestli se bude hrát hymna, to opravdu nevím.

Má vlast: přípravná fáze

Má vlast (přípravná fáze)

Mámo, kam jsi dala otvírák? Aneb vysvětlivky pro sportovní fanoušky.

Je dvanáctého května, začíná tedy Pražské jaro. Tahanice s Českou televizí jsou už vyřešeny, takže se diváci ČT1 mohou těšit na přímý přenos. Ve stejný čas, tedy v osm večer, ale začíná na ČT2 přenos čtvrtfinálového utkání v ledním hokeji. A to může způsobit problém.

Sportovní fanoušek omylem přepne a nestačí se divit, co se to hraje. Pravidla ledního hokeje jsou totiž od pravidel orchestrální hudby značně odlišná, a – proč si to nepřiznat – i nepřehledná.

Oproti běžným "domácí" - "hosté" totiž typicky hrají čtyři týmy: "smyčce", "dechy", "žestě" a "bicí". Hřiště je poměrně malé a hráči všech teamů jsou na něm nepohodlně namačkáni, takže se po celou dobu utkání nehnou z místa. Navíc mají mnozí z nich rozsáhlou výstroj.

Smyčcoví hráči například používají velmi tenkých hokejek, na konci nezahnutých, leč špičatých, kterými manipulují až v bláznivém tempu a ve velkém prostoru, takže mohou nepozorného spoluhráče i zranit. Obvykle se takové případy klasifikují jako crosscheck či hra vysokou holí. K bodycheckům se hráči uchylují jen ojediněle.

Kvůli ochraně svého zdraví se obvykle smyčcoví hráči sdružují do několika synchronizovaných skupin. Taková synchonizovaná skupina pak tahá smyčci v každé chvíli stejným směrem, takže si hráči nejen neublíží, ale navíc i působí esteticky (srov. s akvabelami).

Vzhledem k malým rozměrům hřiště si skladby obvykle vystačí jen s jedním rozhodčím. Protože ale na hříšti bývá i přes sto hráčů, vyžaduje tato role skutečně odolné jedince. Před vysvětlením úlohy rozhodčího je ale třeba osvětlit, jak vlastně hra probíhá.

Narozdíl od většiny sportů (snad s výjimkou českého fotbalu) je totiž průběh utkání stanoven předem. Hráči mají před sebou zápis toho, kdy mají vyrazit, kdy kličkovat, jak moc atd. Rozhodčí pak kontroluje, jestli se všichni tohoto zápisu drží, povzbuzuje nedomrlé, utišuje příliš halasné, udává přesné nástupy a vůbec stanovuje rytmus celé hry.

Po skončení utkání se tleská všem, vítěz utkání se typicky neurčuje, ale rozhodčí odměňuje nejužitečnější hráče zápasu.

Pro oživení utkání bývají občas pozváni všelijací hosté, kteří nepatří k žádným plejerům základních čtyř teamů. Jedná se například o klavír nebo o harfy. To je i případ dnešního utkání "Bedřich Smetana: Má vlast". Očekává se, že se harfy pokusí o sólový nástup hned na začátku utkání.

Dnes večer hraje London Symphony Orchestra. Britové mají silné mužstvo, rozhodčí Davis je nekompromisní, a tak můžeme očekávat svižnou hru. Davis se již v tisku vyjádřil, že nechystá žádná překvapení. Důležitý je tah na branku, ale chystá se především hezký a chytrý zápas. Má vlast se bude hrát na dva poločasy.

Se sportovní terminologií pomohli Adbar, Pegas a nejmenovaný redaktor serveru hokej.cz.