Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.
Tutti
Tutti je celé ve 4/4 taktu, začíná vždy čtvrťovým tepem v orchestru (audio), kde jsou kontrapunkticky exponovány nejdříve pouze tóny a moll kvintakordu, ke kterým se v každé další variaci přidávají po dvou tónech diatonické řady a moll (od a nahoru a dolů):
(audio)V poslední variaci už je zahrána celá stupnice (notový příklad je včetně ukázky hlasu tintinnabuli):
(audio)Tento melodický postup se týká pouze první skupiny prvních houslí (jsou dělené), druhých houslí a violoncella. K nim se do dvojice přidávají postupně druhá část prvních houslí, violy a kontrabasy, které až na výjimky hrají kontrapunkty z tónů tónického kvintakordu – tedy hlasy tintinnabuli.
Pärt označuje melodie jako hříchy a tintinnabuli jako jejich odpuštění. Dvojice melodického a tintinnabuli hlasu sestupují kánonicky celým orchestrem vždy s odstupem dvou dob. Po tomto sestupu následuje v rámci orchestru part kontrabasu (tentokrát jako tintinnabuli hlas – tep na tónu a) a následně obrácený kánon směrem nahoru.
Část končí tak, jak začala, a melodický hlas z prvních houslí orchestru přejde do houslí solo I, do části concertino solo.
V následující tabulce je přehledně naznačeno uspořádání melodií (M) a hlasu tintinnabuli (T) v jednotlivých variacích. Spodní dva řádky ukazují, jakým způsobem se rozšiřuje melodie:
| číslo variace | I. | II. | III. | IV. | V. | VI. | VII. | VIII. |
| vl. I | M | M | M | M | M | M | M | M |
| vl. I | T | T | T | T | T | T | T | T |
| vl. II | M | M | M | M | M | M | M | M |
| vle. | T | T | T | T | T | T | T | T |
| vc. | M | M | M | M | M | M | M | M |
| cb. | T | M | T | M | T | M | T | M |
| tóny M, které se přidávají k základnímu a | ||||||||
| vzestupně | - | h | h, c | h, c,d | h, c, d, e | h, c, d, e, f | h, c, d, e, f, g | h, c, d, e, f, g, a |
| sestupně | - | g | g, f | g, f, e | g, f, e, d | g, f, e, d, c | g, f, e, d, c, h | g, f, e, d, c, h, a |
Nad tímto orchestrálním podkladem (čtvrťový tep) je vyklenuta melodie sólových houslí, která graduje tentokrát nejen dynamicky (v rámci variací), ale především rytmicky (a to přímo v rámci jedné variace); nejdříve je rytmus převážně
(audio)pak nastupuje triolová figurace (audio) a nakonec figurace v šestnáctinách (audio).
Tyto úseky si oba sólové nástroje mezi sebou vzájemně předávají, přičemž hlas, který zrovna nehraje, doplňuje melodii v hlavnim partu čtvrťovou pulsací v hlasech tintinnabuli spolu s orchestrem.
Concertino solo
Concertino solo je v 6/4 taktu, v každé liché variaci je navíc jeden úvodní 5/4 takt. Jeden ze sólových nástrojů zde opakuje melodii ripiena (posledním nástrojem, který v orchestrální části variace hraje tuto melodii – rozrůstající se stupnici a moll – jsou první housle).
Až na sedmou variaci, kdy tuto melodii hrají oboje sólové housle unisono, je melodie přednášena pouze jedním sólistou za doprovodného hlasu tintinnabuli v preparovaném klavíru. V osmé variaci nastupuje místo sólové části variace kadence.
Generální pauzy
Slouží jako předěly jednotlivých variací v gradační části první věty. Jsou notovány v půlovém taktu. Počet dob je každou variací o dvě menší – tedy nepřímo úměrný nárůstu dob v plochách hudby. V souladu s výkladem Paula Hilliera vnímám tento díl jako závěrečný díl každé variace. Odpovídá tomu nejen číslování jednotlivých variací v partituře, ale struktura každé variace tak dostává logický tvar sestupné tendence (tutti – soli – G.P.).
píše Kateřina Koutná
předchozí díl: Ludus. Gradace.
další díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
