Arvo Pärt: Tabula rasa (3/6)

Tutti, concertino solo a generální pauzy.

Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.

Tutti

Tutti je celé ve 4/4 taktu, začíná vždy čtvrťovým tepem v orchestru (audio), kde jsou kontrapunkticky exponovány nejdříve pouze tóny a moll kvintakordu, ke kterým se v každé další variaci přidávají po dvou tónech diatonické řady a moll (od a nahoru a dolů):

(audio)

V poslední variaci už je zahrána celá stupnice (notový příklad je včetně ukázky hlasu tintinnabuli):

(audio)

Tento melodický postup se týká pouze první skupiny prvních houslí (jsou dělené), druhých houslí a violoncella. K nim se do dvojice přidávají postupně druhá část prvních houslí, violy a kontrabasy, které až na výjimky hrají kontrapunkty z tónů tónického kvintakordu – tedy hlasy tintinnabuli.

Pärt označuje melodie jako hříchy a tintinnabuli jako jejich odpuštění. Dvojice melodického a tintinnabuli hlasu sestupují kánonicky celým orchestrem vždy s odstupem dvou dob. Po tomto sestupu následuje v rámci orchestru part kontrabasu (tentokrát jako tintinnabuli hlas – tep na tónu a) a následně obrácený kánon směrem nahoru.

Část končí tak, jak začala, a melodický hlas z prvních houslí orchestru přejde do houslí solo I, do části concertino solo.

V následující tabulce je přehledně naznačeno uspořádání melodií (M) a hlasu tintinnabuli (T) v jednotlivých variacích. Spodní dva řádky ukazují, jakým způsobem se rozšiřuje melodie:

číslo variace I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.
vl. I
M
M
M
M
M
M
M
M
vl. I
T
T
T
T
T
T
T
T
vl. II
M
M
M
M
M
M
M
M
vle.
T
T
T
T
T
T
T
T
vc.
M
M
M
M
M
M
M
M
cb.
T
M
T
M
T
M
T
M
tóny M, které se přidávají k základnímu a
vzestupně
-
h
h, c
h, c,d
h, c, d, e
h, c, d, e, f
h, c, d, e, f, g
h, c, d, e, f, g, a
sestupně
-
g
g, f
g, f, e
g, f, e, d
g, f, e, d, c
g, f, e, d, c, h
g, f, e, d, c, h, a


Nad tímto orchestrálním podkladem (čtvrťový tep) je vyklenuta melodie sólových houslí, která graduje tentokrát nejen dynamicky (v rámci variací), ale především rytmicky (a to přímo v rámci jedné variace); nejdříve je rytmus převážně
(audio)
pak nastupuje triolová figurace (audio) a nakonec figurace v šestnáctinách (audio).

Tyto úseky si oba sólové nástroje mezi sebou vzájemně předávají, přičemž hlas, který zrovna nehraje, doplňuje melodii v hlavnim partu čtvrťovou pulsací v hlasech tintinnabuli spolu s orchestrem.

Concertino solo

Concertino solo je v 6/4 taktu, v každé liché variaci je navíc jeden úvodní 5/4 takt. Jeden ze sólových nástrojů zde opakuje melodii ripiena (posledním nástrojem, který v orchestrální části variace hraje tuto melodii – rozrůstající se stupnici a moll – jsou první housle).

Až na sedmou variaci, kdy tuto melodii hrají oboje sólové housle unisono, je melodie přednášena pouze jedním sólistou za doprovodného hlasu tintinnabuli v preparovaném klavíru. V osmé variaci nastupuje místo sólové části variace kadence.

Generální pauzy

Slouží jako předěly jednotlivých variací v gradační části první věty. Jsou notovány v půlovém taktu. Počet dob je každou variací o dvě menší – tedy nepřímo úměrný nárůstu dob v plochách hudby. V souladu s výkladem Paula Hilliera vnímám tento díl jako závěrečný díl každé variace. Odpovídá tomu nejen číslování jednotlivých variací v partituře, ale struktura každé variace tak dostává logický tvar sestupné tendence (tutti – soli – G.P.).

píše Kateřina Koutná

předchozí díl: Ludus. Gradace.
další díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.

1 comment: