Georgia On My Mind

Georgia, Georgia, no peace I find, just an old sweet song keeps Georgia on my mind.

Georgia, má oblíbená píseň... Spáchali ji Stuart Gorrell a Hoagy Carmichael a existuje v tuctech coververzí.

Ta Charlesova, na kterou mě upozornil Adbar (Ray Charles na dolarové bankovky!) se mi zdá taková uondaná, umolousaná (a ty smyčce! - no kde to jsme?), i když je údajně nejslavnější.

Hádky o nejlepší verzi by asi nebraly konce. Já pochopitelně vím, která je nejlepší, ale na veřejnost s tím nemůžu. Malá nápověda je na konci tohoto článku.

Úplně nejhorší je ale jednoznačně Peter Lipa. Jeho táhlé a ukňučené Geioeieoeirgiaiauoaiauaoeeaueo je tak zoufale nepřesvědčivé, až je to děsivé. Falešný cit vždycky děsí.

A že jsou mezi vámi fajnšmekři, kteří by Lipu jistě rádi slyšeli, vybral jsem z té jeho šestiminutové onanie několik otřesných ukázek. Upozorňujeme, že následující zvukový záznam je drastický.

Poslechněte si:
Peter Lipa: Georgia On My Mind (1:23 min, 650 KB)

A na spravení chuti:
Eva Olmerová: Georgia On My Mind (anglicky; 0:25 min, 200 KB)
Eva Olmerová: Georgia (česky; 0:26 min, 200 KB)

Cornelius Cardew

Představitel anglické avantgardy a jeho Velké učení.

Cornelius Cardew se narodil v roce 1936. Spolu s o rok mladším Davidem Bedfordem patří mezi hlavní reprezentanty anglické avantgardy v 60. letech 20. století.

Jeho Velké učení (The Great Learning) z roku 1969 je inspirováno první kapitolou Konfuciova Velkého učení. Tato poloimprovizační kompozice pro neomezený počet hudebníků a zpěváků má sedm částí ("paragrafů") a trvá asi sedm hodin. Nebývá ale hrána celá. Vlastně nebývá hrána vůbec.

V Paragrafu 2 vystupují zpěváci a bubeníci. Bubeníci představují vodopád a zpěváci budhisty, kteří si pod vodopádem procvičují zpěv. Vodopád nemůže být přehlušen, ale je inspirací pro sílu a čistotu hlasu.

Hlasy bojují prohranou bitvu s bubny. Po více než hodině hlasy umdlévají a mizí, rytmus bubnů se pak semkne a stabilizuje. Hlasy prohrály, selhaly, ale je to očisťující selhání.

"Selhání existuje v kontextu cílů. Příroda nemá cíle, a nemůže tedy selhávat. Lidé mají cíle, a proto selhávají," říká Cardew.

Velké učení je částečně improvizační skladba, dotvořená vždy při svém provedení. Nahrána byla pouze zkrácená verze Paragrafu 2 a Paragrafu 7.

Cardew zemřel v roce 1981.

Poslechněte si: Cornelius Cardew: Velké učení, Paragraf_2  (ukázky ze zkrácené verze, mp3, 3:30 min, 1,6 MB)

Zajímavé rozhovory

Harnoncourt, Chailly, Hampson, Gardiner, ...

Culture kiosque přináší zasvěcené, dlouhé a ohromně zajímavé rozhovory. V tom s Chaillym se mluví i o moderní hudbě, což je téma, ke kterému bude třeba se na stránkách Gramce vrátit.

Verdi: Don Carlos

Další opera, kterou jsem viděl v Amsterdamu. Tentokrát je to skutečně "klasika".

Don Carlos má spoustu verzí a je docela zábavné se jimi prodírat. Většinou jde o zkrácení. Verdi psal Dona Carla pro pařížskou operu, v té době nejvýznamnější operní dům, na libreto ve francouzštině. Při zkouškách se ukázalo, že dvě hlavní zpěvačky se nesnášejí, takže byl vyškrtnut jejich společný duet. Následně si baryton stěžoval, že tenor zpívá krásnou árii, zatímco on musí na scéně bezvládně ležet (je totiž mrtvý). Árie byla vyšrtnuta.

Pak se ukázalo, že by diváci po představení nestihli poslední vlak - opera byla znovu zkrácena, tentokrát o čtvrt hodiny. Další změny přišly s italskou verzí. A že v Itálii začínala operní představení později než ve Francii, Verdi nakonec vyškrtnul celé první dějství.

Dnes se obvykle hraje pouze italská verze, ale francouzskou (která by měla být zpěvnější) lze sehnat na nahrávkách.

Děj opery je komplikovaný, zejména na tehdejší dobu. Vše pramení z rozporu mezi dvěma propojenými trojúhelníky, milostným a mocenským. V milostném je španělský král Filip II., jeho syn Don Carlos a Alžběta z Valois, která je s Donem Carlem zasnoubena, a přesto si vezme jeho otce (proč, to je vysvětleno v tom vyškrtnutém jednání - doufá v ukončení války). V mocenském trojúhelníku proti sobě stojí opět Filip II., Carlův přítel Rodrigo a Velký Inkvizitor. A jak už to tak v šestnáctém století bývalo, španělská inkvizice nakonec vítězí na celé čáře.

V amsterdamské produkci byl zvýrazněn mocenský trojúhelník, scéna je všech dějstvích téměř totožná a tvoří jí mramor hrobky španělských králů, s různými menšími i většími vchody a průchody. Občas se na scénu snese obrovský krucifix, tak velký, že jsou Kristovi vidět jen holeně. A když do toho vstoupí svým basem Velký Inkvizitor, celý v rudém, trochu z toho trne.

Hvězdou večera byl pochopitelně tenor Rolando Villazon (Don Carlos), a také dirigent Riccardo Chailly, jehož šestnáctileté angažmá šéfdirigenta RCO končí.

Vivier: Reves d'un Marco Polo

Současnou operu kanadského skladatele Clauda Viviera jsem v pátek viděl v Amsterdamu.

Opera Reves d'un Marco Polo, je poměrně nezvyklá. Především jí chybí děj, což je tak trochu typické pro opery několik desítek let staré. Je to opera řeka, opera rituál, oslava života a smrti.

Název si netroufám závazně přeložit, jsou to sny jednoho Marca Pola, jednoho z mnoha a jednoho každého, protože každý hledá a objevuje.

Opera má dvě části, Kopernikus a Marco Polo. V Kopernikovi je hlavní postavou Agni, která vzývá historické a mýtické postavy: Lewise Carrolla, Merline, Tristana, Isoldu, Mozarta, Kopernika a jeho matku, čarodějnici, slepého proroka a další.

Opera se hrála ve staré tovární hale, kde na jevišti byl písek, který tlumil všechny kroky, a jen pár podstavců na sezení s různě uspořádanými velkými kusy pevné látky, všechno v bílém, a vzadu stálo několik pater lešení.

Agni potkává starého muže s knihou. Muž chvíli předčítá a pak se Agni podaří vytrhnout mu z knihy jeden list. V ten okamžik se začnou látky hýbat a ukáže se, že na všemožných místech jsou poschováváni zpěváci a hudebníci (kterých není mnoho, pouze osm).

Když se všichni probudí, každý dostává od starého muže list z knihy, jenom Agni je to upřeno. Postupně jsou vyvolávány různé postavy, až konečně celý průvod odchází z jeviště. To zůstane úplně prázdné, ale najednou se Agni vrací. Strhne látku z místa, kde na začátku seděl starý muž s knihou - a on tam opravdu opět sedí! Tentokrát ale včas ucukne a zaklapne knihu. Byl to snad všechno jenom sen?

Zpracování scény bylo naprosto fantastické. Skutečně jsem byl zcela přesvědčen, že všichni odešli, takže závěrečné odhalení bylo velkým překvapením. Takových momentů ale bylo víc - jako když si s vámi kouzelník hraje, a i když víte, že máte sledovat jeho prsty a nenechat se zmást, stejně vás vždy obelstí.

I hudebně šlo o náročný projekt. Hudebníci a zpěváci byli postaveni na stejnou úroveň, všichni chodili po jevišti a hráli.

Nebývá zvykem se při popisu oper zmiňovat o přestávkách. Pokud ovšem netrvá několik hodin a pokud v ceně vstupenky není večeře. Docela zdařilý nápad.

Ve druhé části byl písek zakryt, lešení zůstalo a hercům byl vyhrazen jen velmi malý prostor před ním, zbytek zabral už regulérní komorní orchestr. Marco Polo je sérií sedmi nezávislých obrazů, z nichž poslední zůstal nedokončen. Opět chybí příběh či zápletka, vidíme výjevy. Jsou to meditace, přemítání o mystice smrti, o utrpení, o nesmrtelnosti duše.

Žena s dlouho vlečkou stoupá po lešení, úplně nahoře ji muž vlečky zbaví a hodí ji (vlečku) dolů. Za chvíli se ale žena hroutí, schází dolů a tam už na ni muž čeká, s ještě delší a těžší vlečkou, kterou si žena dobrovolně oblékne, aby se z ní ještě jednou pokusila vysmeknout, a nakonec se do ní celá zabalila. Od čeho se to chce odtrhnout, čeho se chce vzdát, a přitom nemůže, nesmí? To jen jako ilustrace, co se asi na jevišti dělo.

Operu nastudovali režisér Pierre Audi a známý dirigent Reinbert de Leeuw. Jak už jsem zmínil na začátku, opera je nedokončená, obrazy z druhé části jsou datovány mezi lety 1977 a 1983, a dána dohromady (nikoli však dokončena) byla v roce 2000 právě dvěma výše zmíněnými pány.

Bravissimo: Řešení 16. kola

Soutěž končí. Jak dopadlo poslední kolo? Kdo je vítězem?

Hudba a šachy. Hudebních děl  souvisejících se šachy je poměrně dost, zkuste Google. Soutěžící upozorňovali na Jana Klusáka, Jana Kapra nebo třeba na Vodňanského a Skoumala. Leč v žádné z těch skadeb se nepodařilo najít šachové zahájení.

Přesto se našel někdo, kdo lakonicky a zcela správně odpověděl. Španělské zahájení a Paříž, to jsou správné odpovědi posledního kola. Právě v Paříži a právě se španělským zahájením totiž napsal Bohuslav Martinů svůj balet Šach králi.

Tři body získává za správnou odpověď Loar, ale na celkovém pořadí to nic nemění.

Vítězem soutěže je DaveSil (20 b), na druhém místě Viktor (18 b), třetí místo patří Olině (16 b), čtvrté Hlavovi (14 b) a páté Loar (13 b).

Doufám, že jste si soutěž užili a těšíte se na další ročník. Veškeré připomínky jsou vítány a je za ně předem děkováno.

Pár novinek na Naxosu.

Mendelssohn, Wagner a jeden recitál.

$$OBR6502$$ Na labelu Naxos Historical vychází další (už čtvrtý) disk Ignaze Friedmana. Výběr Mendelssohnových Písní beze slov a opulentní Lisztova Uherská rapsodie č. 2 v cis moll určitě stojí když ne za koupi, tak aspoň za poslechnutí. Ale nekupte to, když Naxos produkuje cédéčka tak levně. Nahrávky jsou ze začátku třicátých let.

$$OBR6503$$ Ve Stuttgartské Státní opeře, která se rozhodně nebojí experimentů, předvedli Wagnerův Prsten jako čtyři nezávislá díla pod čtyřmi různými dirigenty. Teď vychází na DVD poslední díl, Soumrak bohů. Recenze jsou rozporuplné, jak už to u oper, u Wagnera, a u moderního zpracování bývá, ale považuji v podstatě za nutnost toto stuttgartské představení vidět.

$$OBR6504$$ Anne Sofie von Otter a její recitál z roku 2000 na DVD. Tady ta obrazová složka není tak důležitá jako u opery, ale zase je to von Otter, že...