Pokud si chcete koupit nějaká ta cédéčka a hledáte doporučení, jste na správném místě.
Tahra (Harmonia Mundi) vydala moc pěknou edici věnovanou dirigentu Eugenu Jochumovi. Podařilo se mi získat dva komplety, každý o čtyřech discích, stručně mapující nahrávky z let 1933 - 1961. Jsou na nich povětšinou Mozartovy, Beethovenovy a Brahmsovy hitovky. A i když třeba u Beethovena dávám přednost rychlejším tempům, je to skutečně velmi dobře zahraná hudba, nadšená a precizní.
Italský dirigent Carlo Maria Giulini v 60. letech špičkově nahrál pro EMI Verdiho Requiem. BBC/IMG vydala nahrávku ze stejné doby, ale tentokrát natočenou živě (v Royal Albert Hall), a troufám si říct, že je lepší než studiové EMI.
Krzysztof Penderecki je současný polský skladatel. Jeho díla teď postupně vycházejí na Naxosu (ale nevím, jestli půjde o ucelenou edici). Zkuste jeho druhou sonátu pro housle a klavír, ať víte, jak si stojí současná neelektronická vážná hudba.
Když už jsme u Naxosu: Kvartet Martinů pro Naxos natáčí smyčcové kvartety (čí asi?). A určitě věnujte pozornost i jejich americké řadě. Třeba Barberovi a Ivesovi.
Mahlerova Čtvrtá symfonie je zakončena písní až dětsky naivní. Běžně ji zpívá ženský soprán, a až když jsem uslyšel Helmuta Witteka na nahrávce DG s Leonardem Bernsteinem, pochopil jsem, jak zcestné to vlastně je. Wittek je ještě dítě a jeho zpěv má k ženské rafinovanosti daleko. Jde o Bersteinovu poslední nahrávku této symfonie (z roku 1987).
Klaus Tennstedt, podle Gramophonu něco mezi Furtwänglerem a Walterem, řídí LPO s českým programem na nahrávce BBC/IMG. Pokud ještě nemáte žádnou nahrávku Janáčkovy Sinfonietty, směle pro ni sáhněte. Přídavkem dostanete Dvořákovu Osmou symfonii. V mém případě jde už o jubilejní osmou nahrávku. Ty předchozí jsou s Järvim, Kubelíkem, Neumannem, Peškem, Walterem, Harnoncourtem a Davisem, ale zatím opravdu nevím, která je ta nejlepší.
Archipel Records vydává vyčištěné staré majstrštyky. Talichovi a Walterovi jsem neodolal, i když je nutně nepotřebuju. Ale za tu cenu...
