Vanessa Mae

Čínská houslistka. Je jí pětadvacet, někdo ji obdivuje, jiným pije krev...

To všechno kvůli tomu, že jistým fikaným způsobem kombinuje klasiku s popem. Můžete si říkat, že je to trestuhodné, že je to komerční, ale těžko můžete Vanessu označit za někoho podpůrměrného.



Jistě, její cédéčko s Čajkovským a Beethovenem (houslové koncerty) bych si nekoupil, ale vždyť ona ho natočila ve svých třinácti letech! A bylo to už její třetí cédéčko...

Vanessu Mae neposlouchám. Slyšel jsem před několika lety několik jejích alb (Storm, China Girl) a pak jsem se pohyboval trochu jiným směrem (možná osvětlím jindy). Možná bych se k ní měl vrátit. Přinejmenším by mě zajímalo, jak natočila Vivaldiho. Neočekávám žádný zázrak, Mutter to asi nebude, ale přesto by to mohlo být příjemné překvapení.

Nemám rád řeči o tom, jak crossovery přetáhnou mládež k vážné hudbě. Nebojím se o mládež ani o hudbu. Vanessa Mae si prostě našla svůj styl, je v něm dobrá, úspěšná a kvalitní. Což mi připomnělo, že nové album slaďoučké Sarah Brightman je prý docela ostuda...

No comments:

Post a Comment