Písně, Chandos a něco navíc

K čemu jsem se v poslední době dostal: Čajkovský, Schubert, Straussové, Bridge, ...

Dostal se mi do rukou (a do CD přehrávače) jedenáct let starý recitál Olgy Borodiny. Borodina je mezzosoprán, což je můj oblíbený rozsah, a na nahrávce zpívá Čajkovského písně.

Písně, to je taková má úchylka, miniatura, kterou kompenzuji své zaujetí halasnými a velkými symfonickými plochami. Čajkovský skládal písně průběžně, nejmenší opusové číslo na nahrávce je šest a nejvyšší 73 (jeho poslední symfonie je opus 74).

Písně jsou to temné, krásné, ruské. Proč, Strašná chvíle, Ani slovo, můj drahý... Třeba ani nerozumíte slovům, ale cítíte tu náladu - pak nalistujete text a ono v něm víc není, jen ta nálada.

Pojďme o 40 let zpátky. Mistrem písní byl Franz Schubert. Umřel mladý, 31 mu bylo (Čajkovský se narodil až o dvanáct let později), a písní stihl napsat asi 700. Naxos se rozhodl je vydat všechny, na jedno cédéčko se jich obvykle vejde přes dvacet. Ani se mi nechce to kupovat všechno, vybírám si podle básníků, autorů textů.

Podobně rozsáhlým projektem je kompletní Lisztova klavírní tvorba. Koupil jsem si Koncertní etudy, CD s pořadovým číslem 20.

Na odlehčení, než se dostanu k 20. století: Sehnal jsem i slavnou EMI mono nahrávku Straussova Netopýra s Elisabeth Schwarzkopfovou. Recenze nelhaly, skutečně jako živé.

Další Strauss, tentokrát Richard, vyšel nedávno remastrovaný na Chandosu. Starší nahrávky jeho symfonických básní v podání Skotského národního orchestru a Neeme Järviho určitě stojí za poslechnutí.

Chandos vůbec vydává zajímavé věci, třeba Franka Bridge (BBC NOW, Richard Hickox) na Super Audio CD. Příjemným překvapením pro mě byly symfonie Sergeje Ivanoviče Tanějeva, a (a to už jsme zase téměř v současnosti) dánského skladatele Pera Norgarda. To "o" má být škrtnuté a nad "a" má být kolečko (a čte se tedy jako "ó"), ale přiznám se, že o přepisech severských jmen do češtiny vůbec nic nevím. Setkal jsem se s tímto skladatelen poprvé, mám jeho miniaturní sborová díla a určitě bych si rád poslechl i jeho symfonie (Ježíšku?).

A abychom zůstali na severu, další báječný počin jsem objevil u vydavatelství Harmonia Mundi. Je to série Baltic Voices Estonského filharmonického komorního sboru (fakt nevím, proč filharmonický komorní, jde asi o 30 lidí) pod vedením Paula Hilliera. Mapuje současná sborová od Litvy po Finsko, od Norska po Ruska. Czrillus Kreek, Veljo Tormis, Arvo Pärt, to abych naznačil alespoň ty estonské.

Tak to je tak zhruba všechno, co jsem si koupil. O Berlizovi, Šostakovičovi, Verdim, Stravinském, Debussym a Kabalevském se mi psát nechce, ale jsou to také podařené úlovky.