Salome v Drážďanech

Salome Richarda Strausse měla před sto lety světovou premiéru právě v Drážďanech. Není tedy divu, že se k ní drážďanští nyní vrátili.

Po představení se volalo bravo i bučelo, tak už to na premiérách bývá. Mně se představení líbilo.

Salome (Evelyn Herlitziusová) nebyla ani tak svůdná a sexy, jako chorobná, pomatená ženská, která dokáže využít (a zneužít) své krásy.

Scéna je prostá - roh terasy na nakloněné ploše, bazénové schůdky k Janu Křtiteli. Slavný tanec není ani tak tancem, jako sváděním, svlékáním Heroda, jen přísliby a slibování příštího.

A co je Herodovi svléknuto - kravata, stuha, tím je Jan Křtitel přivazován, až dostane i roubík do úst (a Salome se pak oprávněně diví, že při popravě ani nehlesne). Hlavu na stříbném podnosu ale neuvidíme. Stráže obklopí Jana Křtitele, vidíme napřaženou sekeru, ale pak zůstane vše pod prostěradlem, a Salome si vleze k němu, pod prostěradlo, aby ochutnala vytoužený polibek.

Herodes pak přichází se sekerou v ruce sám. Salome pod prostěradlem si sedá, Herodes se chce zaútočit, ale na poslední chvíli, v posledních tónech před tím démonem uskočí. Bojí se? Nebo se zahubila sama?