Mám rád cédéčka

Přes veškeré nedostatky je cédéčko kamarád.

Už to mám v hlavě delší dobu, a k sepsání toho všeho mě dokopal Yusakův komentář k Patrickovu článku o budoucnosti ukládání dat doma a venku (tedy na síti).

Z druhé strany mě k tomu dohnal můj současný nepořádek kolem CD přehrávače, ten vysvětlím vzápětí.

Říkám, že mám rád cédéčka, a myslím tím, že je mám raději než mp3 soubory. A přitom jsou mp3 o tolik pohodlnější!

Cédéčka totiž mají haldu nedostatků. Ten nejvážnější, totiž křehké krabičky, už pomalu ustupuje, někoho konečně po letech napadlo vyrábět obaly papírové. Nesnadnou katalogizaci jsem už popsal, na jednom cédéčku může být víc skladeb (a naopak).

Chybí jim pořádné přetáčení (vím, jde spíš o problém přehrávačů, ale nechme to tak). Dostat se třeba k patnácté minutě skladby trvá neúnosně dlouho, nemluvě o zvuku, který to vydává.

To všechno mp3 odstraňují. Jejich krabičky se rozbíjejí méně často (ale o to víc to naštve), do adresářů si je můžete rozšoupat, jak je libo, a patnáctou minutu máte vcukuletu.

To slibované vzápětí: Kolem přehrávače mám teď zátiší s asi padesáti cédéčky, to jak dodělávám film a nevím přesně, jakou muziku tam chci. Tedy - přesně to vím, v hlavě mi zní, ale co v té hlavě mám, to nevím, musím si nejdřív poslechnout kousky šesti skladeb, z nichž jedna to bude zcela bezpečně. Obvykle není, a navíc se mi ta správná melodie kvůli těm různoútržkům z hlavy vytratí.

V tom mi mp3 nepomůžou, ale pohyb mezi nimi je rychlejší, přehlednější. Navíc, když už ten počítač běží, můžu si různě (až automaticky) zaznamenávat historii, takže vím, co jsem si pouštěl před půl hodinou i před půl rokem. (Ten sloupeček Poslední dobou hraje vpravo je značně neaktuální, stejně jako Nové disky.)

A přece mám ta cédéčka mnohem radši. Je v tom ten rituál: Výběr cédéčka z poličky, vyndání z krabičky, vložení do přehrávače... A oproti tomu? Šipečky nahoru dolů, enter?

Když hraje cédéčko, listuju si bookletem. Když hraje mp3, čumím na obrazovku a přemýšlím, co si pustím pak. Místo relaxace mě to nutí pospíchat.

Yusaku má pravdu, jde o fyzické vlastnictví, o pocit, že něco vlastním. Cédéčko je kamarád, něco k němu cítím. K těm souborům na disku necítím nic.

Příště: Fragmentace hudby