Jak se chovat v davu na jevišti

Venkované jsou velice čistí. Viděli jsme venkovany i mimo jeviště a ti působili zdáním lidí neupravených - občas ošumělých a nemytých; na jevišti se však zdá, že venkovan utrácí veškerý svůj přijem za mýdlo a olej na vlasy.

Vždy prodlévají za rohem - či spíše za dvěma rohy - a přicházejí ve dvou proudech, jež se setkají uprostřed; a když zaujmou náležitou pozici, usmívají se.

Úsměvu divadelního venkovana se na tomto světě nic nevyrovná - nic není tak dokonale nejapné, tak klidně připitomělé.

A jak jsou šťastní. Nevypadají na to, ale my víme, že jsou šťastní, protože to říkají. Jestliže jim to nevěříte, zatančí tři kroky doprava a tři kroky zpátky doleva. Nemohou si pomoci. Je to proto, že jsou tak šťastní.

Když jsou rozdovádění více než obvykle, staví se do půlkruhu, rukama se chytají za ramena, kolébají se ze strany na stranu a snaží se, aby jim bylo nevolno. To se ale děje jen tehdy, když dočista přetékají radostí.

Divadelní venkované nemají nikdy nic na práci.

Někdy je vidíme, že jdou pracovat, někdy, jak se z práce vracejí, ale nikdo je neviděl přímo při práci. Nemohou si dovolit pracovat - znečistili by si oblečení.

Divadelní venkované jsou rovněž velmi účastní. Zdá se, že nikdy nepřemýšlí o svých vlastních záležitostech, to však kompenzují projevováním nesmírného zájmu o věci, jež se jich absolutně netýkají.

Obzvláště je rozvášňují milostné pletky hrdinky. O tom by mohli poslouchat celý boží den.

Dychtí se dozvědět, co řekla ona jemu, a poslechnout si, co odpověděl on jí, a navzájem si to opakují.

~

Napsal Jerome Klapka Jerome v roce 1889. Ale jako by to psal dnes, že. Srdečně zdravím sbor opery Národního divadla...