"Hudba je krásná a plná hodnot", píše mi Filharmonie, "je nadčasová, tajemná i průzračná, plná emocí a vášní, ale i chladu, zla a nebezpečí, umí rozplakat i rozesmát, umí pohladit, jsou v ní osudy generací, zprostředkovává poznání."
A pak se to rozjede opravdu ve velkém: obohacující atributy, plnohodnotné, i když v kontextu dějin chvilkové bytí v naší hvězdné galaxii, nesdělitelné pocity sounáležitosti, genialita prostupující a dotýkající se všech dimenzí života.
Jsem dojat. To opravdu mohla psát jedině Filharmonie sama (nebo Eva Vítová). Když jsem byl abonentem OSR, přišel mi s programem dopis, ve kterém mi poděkovali a připomněli, do kdy mám zaplatit, abych si udržel své místo. I složenka byla přiložená.
Plnohodnotná, i když v kontextu dějin chvilková složenka.
