Tenhle projekt začal loni v létě. U spousty skladeb vím docela přesně, jak by měly znít, co od nich chci, jaké nahrávky se mi líbí a proč. To se ale nikdy netýkalo Schubertovy Zimní cesty. A právě hledání té nejlepší Winterreise začalo loni v létě: naprostým klidem.
Abych nebyl ovlivněn předchozími poslechy, naordinoval jsem si rok bez Schuberta. Dnes nevím nic, nepamatuju si názvy ani pořadí písní, ani o čem jsou. Můžu začít úplně od začátku.
Před sebou mám dvacet různých nahrávek Winterreise. Jsou na anonymních, přepálených discích, očíslovaných od jedné do dvaceti. A budeme hrát play-off. Vždycky budu poslouchat dva disky: někdy jen jeden večer, někdy několik dní, když bude potřeba.
V první úrovni pavouka vyloučím deset disků z dvaceti. Po druhé úrovni mi jich zbyde pět. K nim doplním tři z těch prvních deseti vyřazených: to bude čtvrtfinálová osmice, ze které čtyři disky postoupí do semifinále.
Ve finále, které snad proběhne někdy v půlce ledna, si vyberu tu Zimní cestu, která se mi nejvíc líbí, a s ní strávím zbytek zimy.
To je můj projekt. To je moje Zimní cesta. Ještě jsem se nenarajzoval dost.