Když jsem začínal poslouchat vážnou hudbu, měl jsem takové metalové období – vyhledával jsem skladby rychlé, hlasité, divoké. Šostakovičova Čtrnáctá symfonie se tam nehodila: odpadla záhy a už jsem se k ní nikdy nevrátil.
Jenže časy se mění, a když do San Francisca zavítá James Conlon, tak se prostě na něj jde, i když hraje jen Čtrnáctou a Kartinki.
Ty ovšem zajímavě: V Ravelově orchestraci, ale s vlastními úpravami. Odůvodněné to má Conlon dobře: Ravel tehdy (v roce 1922) neměl k dispozici finální klavírní verzi (ta vyšla až v roce 1931), takže se jeho orchestrace drobně odchyluje (a může za to Rimskij-Korsakov).
Většinou samozřejmě v blbostech, nepodstatně (tu chybí tón, támhle půl taktu) – až na Bydlo (začíná se fortissimo, nikoli pianissimo) a až na Velkou bránu kyjevskou. Tam jde Conlon po doslovném překladu a hraje ve finále i předsazené tóny, ty dvojúdery, rozdivočelé (ale stále ještě majestátní) ta-dáá, ta-dáá, místo klasického (pouze) majestátního dáá, dáá.
Šostakovičova symfonie má jedenáct vět, jedenáct básní od čtyř autorů. O tom si ostatně můžete přečíst jinde. V podstatě je to písňový cyklus, a celé je to velmi zklidněné (orchestr je pouze smyčcový, doplněný perkusemi: často jsou to zvony, a nejsou to zvony veselé).
Už jsem myslel, že o tom ani nenapíšu, ale dneska v rádiu ten koncert vysílají, takže si ho můžu poslechnout znovu, a při té příležitosti už by byla škoda se nezmínit.
Přestože se hrála před přestávkou, Kartinki symfonii z mojí hlavy nevytlačily – zůstala tam dlouho, až do Dudamela. Něco se prostě stalo, něco dozrálo a ta hudba na mě dolehla. Ztěžka, citelně.
Jsou to nehezké, nebarevné, těžké obrazy. Dopadly na mě smutky a starosti a smrti. Rilke. Ruština. Ale ne deprese, bylo to jakýmsi způsobem osvobozující, odpoutávající. Bylo to jako loučení se.
Jako když malá loďka odplouvá do tmy. Černota šplouchá, ten zvuk je zlý sám o sobě a mohl by vás lapit, ale všechno se nakonec ponoří ve ztraceno a vy se otočíte a jdete pomalu domů.
Na prohnutém lanku jsou zavěšené lampiony, blikavě svítí na cestu a všechno je v pořádku.
Všechno je v pořádku.
