Johann Sebastian Bach: Šest suit pro sólové violoncello, J. Bárta
Dan Bárta: Entropicture
Edvard Grieg: Písně, A. S. von Otter
Leoš Janáček: Lašské tance, BSPO, F. Jílek
Ester Kočičková, Lubomír Nohavica: Druhé album
Zoltán Kodály, Vítězslav Novák: Violoncellové sonáty, J. Bárta, J. Čech
Václav Koubek & spol.: Lítám
Magdalena Kožená: Francouzské árie
Svjatoslav Richtěr: Carnegie Hall Recital
Bedřich Smetana: Má vlast, VPO, N. Harnoncourt
Bedřich Smetana: Smyčcové kvartety č. 1 a 2, Škampovo kvarteto
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 1 a 7, CSO, L. Bernstein
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 13, CGO, B. Haitink
Neměl jsem ještě čas si všechno pořádně poslechnout, a tak jen ve zkratce několik postřehů. K většině nahrávek se ještě vrátím.
Bach je senzační na rozjímání či před usnutím. Entropicture už není takové zjevení jako Illustratosphere. Von Otter je naprosto úžasná. Kočičková opět veskrze hravá (a tentokrát nejen s klavírem). Kodály není tak dramatický, jak jsem očekával. Kožená je výtečná. Richtěr chytne za srdce. Harnoncourtova Má vlast je báječně kontroverzní, o tom bude radost psát.
Víc zatím nevím.
ReplyDeletekoukám jsem se ocitnul na trochu jiné planetě, ale mají tam taky internet tak co.
vážná hudba u mě končí Phill Glassem, rotuju ve věži furt dokola soundtrack k The Hours.
zbylé území vážné hudby ovládají lvi (there are leones) a předpokládám že tam zůstanou.