Arvo Pärt: Tabula rasa (2/6)

Ludus. Gradace.

Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.

Ludus. Gradace

V první větě se střídají tutti (smyčcový orchestr a klavír) a concertino solo (dvoje housle). Věta je opsáním jednoho velkého oblouku vystavěného zcela za účelem vygradování. Celá je v a moll a plně odpovídá zásadám Tintinnabuli; významné jsou tu (až na jednu výjimku v codě) pouze tóny tónického kvintakordu a moll.

Ludus můžeme rozdělit na tři základní části; první si pracovně můžeme označit jako gradaci. V té leží těžiště první věty. Druhou část tvoří kadence, kterou charakterizuje klesající tendence a vypjatý výraz. Pro codu, třetí a závěrečnou část první věty, je charakteristický harmonický oblouk směřující od harmonického zahušťování k postupné krystalizaci vedoucí zpět k tónickému kvintakordu a moll, kterým věta končí.

Gradace je též nejrozsáhlejší (8 částí, 818 dob); kadence (88 dob) a coda (102 dob) zaujímají dohromady asi pětinovou délku věty. Během těchto třech částí postupně skladba narůstá v několika rovinách:

- melodicky (prodlužování úseků „hudby“, přidávání jednotlivých tónů diatonické řady),
- harmonicky (především v codě),
- rytmicky (sólový hlas v gradaci),
- dynamicky (od pp na počátku gradace až k fff v kadenci) a
- výrazově (od šestnáct dob trvajícího ticha v prvním úseku gradace po vypjaté figurace v codě).

Gradace

Stěžejní část první věty. Pärt zde sebevědomě pracuje s tichem v hudbě. Nadepsána je Con moto (s pohybem), ¼ = cca 120. Skládá se z osmi dílů, které v souladu s výkladem Paula Hilliera budiž nazvány variacemi. Variace mají vždy stejnou strukturu a průběh, pouze se stupňují ve smyslu dynamickém a v poměru ticha/hudby, a to na přísném principu číselných vztahů.

Je až s podivem, jak takto do detailu racionálně vykonstruovaná hudba působí emocionálně. Slovy Arvo Pärta: „Vše na světě je numericky uspořádáno tak, nebo onak. Pravidla jsou definována všude – musí to tak být. Ale na druhou stranu tato matematická pravidla nesmějí být nejdůležitější součástí hudby. Musí být jednoduchá, jsou pouhou kostrou nebo osnovou.“

Každá ze sedmi variací (osmá přechází v kadenci) gradačního dílu má tři složky, které směřují od hudby k tichu: tutti, concertino solo a generální pauzu (G.P.).

První dvě složky se algoritmicky rozšiřují na úkor délky G.P., což značí jednu úroveň gradace.

píše Kateřina Koutná

předchozí díl: Úvod
další díl: Tutti, concertino solo a generální pauza.

3 comments:



  1. a já tomu nerozumím.

    ReplyDelete


  2. tak si to pusť!

    ReplyDelete


  3. Nejsa muzikologem, rozumím jen částečně, ale rozhodně to pro mě vnáší nový pohled na jednu z nejkrásnějších skladeb, které jsem v životě slyšel.

    ReplyDelete