Podvodné nahrávky Joyce Hattoové

Zločin ve vážné hudbě? Klavírní Milli Vanilli? Zdá se to až neuvěřitelné...

Britskou klavíristku Joyce Hattoovou asi neznáte, nanejvýš jste, stejně jako já, loni zaregistrovali zprávu o jejím úmrtí. Největší žijící klavíristka, o které téměř nikdo neslyšel - napsal Richard Dyer v Boston Globu v létě 2005.

Hattoová se narodila v roce 1928. Kvůli rakovině se stáhla z veřejného života v roce 1976. Její manžel, William Barrington-Coupe, si pak založil vydavatelství Concert Artist, deklaroval, že své ženě postavil studio, a začal vydávat její nové nahrávky. (Zřejmě až v devadesátých letech, v nepřehledné změti nahrávek jsem nenašel nic staršího než 1992).

Concert Artist vydalo neuvěřitelné množství cédeček (a další slibuje). Hattoová natočila komplet Chopina, Mozartovy, Beethovenovy a Prokofjevovy klavírní sonáty, Čajkovského, Rachmaninovy, Mendelssohnovy a Brahmsovy klavírní koncerty, prostě natočila víc cédéček než Rubinstein nebo Richtěr.

Minimálně od její smrti v srpnu 2006 se řešilo, jak to všechno mohla zvládnout. Teď už je to trochu jasnější - už není třeba pátrat po neexistujícím dirigentovi Reném Köhlerovi ani Národním filharmonicko-symfonickém orchestru.

Barrington-Coupe prostě vydával už vydaná cédečka. Nahrávka Listových Dvanácti transcendentální studií se shoduje s nahrávkou Laszla Simona, jenom je zrychlena o dvě desetiny promile, lehce prohnána ekvalizérem a posunuta ve stereu doleva.

Rachmaninovovy koncerty nehraje Hattoová, ale Yefim Bronfman, Köhlerovu taktovku drží Esa-Pekka Salonen. V Brahmsově Druhém koncertu pro klavír a orchestr jsou tím orchestrem ve skutečnosti Vídenští filharmonici - a tak dále.

A nebylo by se na to bývalo přišlo, nebýt internetu a těch databází, které vám po vložení CD do počítače automaticky načtou popisky k jednotlivým stopám. Zaráží mě na tom jen dvě věci - že na to Barrington-Coupe nemyslel a že to odhalení přišlo tak pozdě.

původní zpráva na Gramophone

odhalení včetně audio ukázek na Pristine Classical