Hosana, máme Hašana! (Nagano)

Bij a kuj a drť a vři a řvi, zuby ceň!

Kdyby mě Pavel Klusák neupozornil (děkuju) na blog Svatavy Barančicové, a kdyby ona nenapsala (děkuju), že Nagano bude mít derniéru, byl bych to ani neviděl.

A přitom je kousek značně podařený, i když hudby ve smyslu operním je tam pomálu.

Už příjezd hokejistů, kteří skutečně přijíždějí na Ovocný trh, aby zadním vchodem prošli na scénu Stavovského divadla, je vtipný, a to se ještě nezačalo zpívat.

Staří Hniličkové laškují u televize a Jágr má krásnou, dojemnou árii Jak chladná, chladná pláň ledová (oficiálně Duet s ledovou plochou), a když ledová plocha zazpívá "Jaromír zachvívá se", tak jako by to bylo vystřižené ze Smetany (a pokud snad ještě nemá operu s Jaromírem, měl by ji urychleně napsat).

Samotné hokejové zápasy jsou zápasy baletními; a že už si nepamatuji, jak to tenkrát v Naganu vlastně bylo, tak i zápasy napínavými.

Chvíli jsem byl zmaten, proč Hlinka shodil bílou paruku a rozmotává koberec, ale program vysvětlil, že Luděk Vele zpívá trojroli (kromě Hlinky a zřízence ještě Jaroslava Haška). Asi holt bylo málo lidí.

Libreto převtipné, leč občas zazpíváno nesrozumitelně. Ukníkaný Hašek (Jan Mikušek) zpíval jak v posledním tažení a překonal ho jen Václav Havel (Jiří Uherek), kterého jsem neslyšel vůbec. Poslední třetina vůbec byla prapodivná (dva Haškové, Havel, Švejk), ale budiž.

Ale hymna, hymna se povedla tak, že jsem byl až dojat.

Prostě - kdyby to ještě dávali, nahnal bych vás tam všechny.