Metropolitní Kouzelná flétna

Sedm dimenzí operního představení v kině Aero.

Dimenze první: Hudba. Poslední Mozartova opera, spousta výborné muziky, o tom psát netřeba.

Dimenze druhá a třetí: Zpěv a orchestr. Ne snad s výhradami, ale bez nadšení. Možná bych to chtěl slyšet místy živěji, s odlehčeným orchestrem...

Dimenze čtvrtá: Scéna. Geniální, úžasná, kouzelná! Poletující ptáci, obří medvědi, víly s plujícími hlavami, královnin kostým vyjadřující aktuální náladu, scéna vítězství slunce - opravdu jsem byl nadšen.

Dimenze pátá: Kamera. Detaily to kazily. Vidět to z dálky přímo v Metropolitní musí být opravdu pohádkové; tady byly příliš často záběry na muže v černém, kteří všechna ta kouzla obsluhovali.

Dimenze šestá: Přenos. Zklamání. Co pět minut se obraz zasekával, drolil a kostičkoval, naštěstí aspoň zvuk byl v pořádku (s jedinou výjimkou, ale to už bylo při závěrečné děkovačce).

Dimenze sedmá: Libretto. Kvůli tomu to vlastně všechno píšu. Aero inzerovalo nedělní Kouzelnou flétnu jako představení pro rodiče s dětmi, a tak jsem se snažil vžít se do role dítěte, které se přišlo podívat na pohádku.

Začátek je pěkný: Princ Tamino se ztratí v lese, útočí na něj had, potká se s Papagenem, všechno ok, ale pak to najednou přestane dávat smysl. Hodná královna Noci dá princi hodný dárek - kouzelnou flétnu. Má na ni zahrát, když mu bude nejhůř, ale on si na ni zahraje jen tak, aby ji vyzkoušel. Sarastro mu pak flétnu sebere, vysvětlí, že to on je hodný a královna je zlá (takže flétna je vlastně také zlá?), ale pak mu flétnu zase vrátí (takže je dobrá!).

Tamino s Papagenem se společně vydají hledat unesenou princeznu, přičemž k princezně dojde Papageno sám, a prostě ji popadne a odejde s ní (a za čas je zase chytí, ale oni se zase osvobodí, a pak je zase chytí). Tamino a Papageno musí podstoupit obtížné zkoušky, aby se stali členem bratrstva (aniž by o to stáli), je jim přikázáno, že nesmějí promluvit, ale Papageno pořád něco vykládá, a Tamino ho napomíná, aby nemluvil, takže celou zkoušku spolu prokecají, načež je Tamino pochválen, že nemluvil, a Papageno pokárán, že mluvil. Nejtěžší je zkouška ohněm a vodou, tam už zase Papageno vůbec není, a Tamino s princeznou obě zkoušky šťastně přežijí: Nejdřív na ně posvítí červené světlo, ale oni mají flétnu, a pak na ně posvítí modré světlo, ale oni mají flétnu.

A nakonec se královna Noci rozhodne zaútočit na Sarastrův chrám, a když svůj ďábelský plán zazpívá publiku a všichni se těší na zápas, zazpívá královna, že je poražena, a všichni její protivníci zazpívají, že za to všechno můžou nějací dva bohové, kteří se tam za celou dobu ani neukázali.

Jako dítě bych byl s takovou pohádkou hrubě nespokojen!