Dokonalí profesionálové v The Hallé Orchestra

The Hallé z Manchesteru letos slaví 150 let od svého založení. A kdyby jim BBC Music Magazine nevěnoval své únorové číslo a nevydal k tomu speciální CD (mj. s nahrávkou Dvořákova Karnevalu z roku 1927), ani bych o tomto skvělém orchestru nevěděl.

Na úvod svého vystoupení na Pražském jaru zahráli Dvořákovo Scherzo capriccioso. Dvořák hraný anglickými orchestry je prostě senzační. Jádrem koncertu ale byla anglická hudba - a tady se musím přiznat, že se mi hudba Edwara Elgara ani Ralpha Vaughana Williamse moc nelíbí.

O to víc jsem se mohl soustředit na výkon orchestru, a ten byl kouzelný a okouzlující. Doufám, že v publiku seděli hráči České filharmonie a strašlivě se styděli.

Dirigent Mark Elder ví, co z svého orchestru dokáže vytáhnout, a že toho je opravdu hodně. Housle jsou v rozesazení na pódiu půlené, kontrabasy vzadu v jedné řadě, a veškerý zvuk je tak čistý; jenom těch zabarvení smyčců, kolik mají! (J. E. Gardiner se tu při poslední návštěvě vyjádřil v tom smyslu, že tak líné houslisty jako v ČF už dlouho neviděl.)

Gerald Finley zpíval nádherně, i když jsem Písně z cest nečekal tak zachmuřené. Nejvíc se mi líbila Whither Must I Wander?

Publikum si v programu přečetlo, že při uvedení Elgarovy 1. symfonie byl skladatel po první a po třetí větě vyvoláván na pódium, takže se letos mezi větami také občas tleskalo - asi pro jistotu.

A aby bylo vidět, že nám na nějakém The Hallé až tak nezáleží, v tichých pasážích se ozvaly celkem tři příchozí sms.