Bída české operní publicistiky

Kam až sahá vata v operních recenzích Evy Vítové.

K tomuto zamyšlení mě vyprovokovala recenze Evy Vítové z Harmonie 1/2004. Psala o ženevské inscenaci Káťi Kabanové: "Všemu vévodila Káťa Cheryl Barker (...), jejíž výkon byl vpravdě titulní, plně rozvinutý v dobré češtině, výrazově cudně verohodný, pěvecky lahodně samozřejmý."

A tak jsem si vzpomněl, jak jsem se nevhodně usmál, když Barkerová skočila do řeky. Zazpívala totiž: "A čeba umčít!" Najednou mi z té recenze Janáčkovy opery (dvě třetiny stránky) začaly vystupovat fráze, které jsem předtím přecházel. Zalistoval jsem několika dalšími čísly Harmonie a zděsil jsem se.

Vítová má hranici líbí-nelíbí úplně jinde než já. Dejme tomu, je to její (a mé) právo. Vítové se ale líbí skoro všechno. Má-li drobné výhrady ke scéně, zřejmě jste větší zhovadilost ještě neviděli, a pokud snad maličko zašťourá do pěveckých výkonů (a to už tedy opravdu musí být), opera bude do dvou týdnů stažena pro totální neúspěch.

A tak jsou tedy všechny opery nadprůměrně podařené, což bohužel může ve čtenáři vzbudit naprosto mylný dojem, že kvalita českých a zahraničních produkcí je zcela srovnatelná. A to bohužel není. Já sám bych už do Státní opery nevlezl, jejich verdiovské kreace mě dlouho nenechaly klidně spát. A jsou lidé, co už ani do Národního nechtějí chodit, aby si nezkazili vkus. Jezdí raději do Vídně. Pokud jste viděli předposledního Dona Giovanniho ve Stavovském, asi jezdíte s nimi.

Jenže když je inscenace Státní opery ověšená superlativy, co chcete navěsit na Berliner Festwochen? A když je Jiří Bělohlávek vynášen do nebes, co s Valerijem Gergievem? Smutná pravda je taková, že najít v Praze za posledních několik let tři kvalitní operní inscenace, je téměř nadlidský úkol (tisíceré díky za Radoka!).

Dojemná operní frazeologie a recenzní vata mě ale drásá ještě víc. Vítová používá tři hlavní mustry: Buď dirigent, režisér atd. pochopil a umocnil skladatelovu genialitu a zpěváci jej následovali, nebo režisér a scénograf trochu zaváhali, ale díky dirigentovi a zpěvákům se geniální dílo podařilo, anebo naprosto zcestná opera dostala díky geniálnímu dirigentovi, režisérovi atd. zcela nový smysl, který zpěváci dokonale vystihli.

Prostředky, jimiž jsou tyto cíle naplněny, jsou pouze pro silné žaludky:

- vysoce emocionální hudební divadlo slavilo svůj triumf
- nastudoval se sobě samozřejmou precizností, napájenou střeženým smyslem pro výstavbu celé linie
- intimně chápaný propalující oblouk velkého citu
- inscenační idea byla natolik kompaktní, že jednoznačně zaujala
- drama se přímo zhmotnilo a zpětně dalo vyznít hudbě s ještě větší emocionalitou a dynamičností
- drásavě poutavá scéna loučení, v níž náznak tance drtivě zesiluje bezvýchodnost situace
- skvělý partner vytvořený ze stejného materiálu
- schopnost zřetelně naplnit pocity
- tvořili syté zázemí interpretační kvality, tedy kvality nevídané a vpravdě zaujatě tvůrčí
- bohaté zkušenosti se sečetly a vytvořily podstatu hudební mluvy
- sjednotil emocemi nabitou hudbu a hluboké prožitky
- pěvci vytvořili silné a vrchovatě naplněné role
- jeho široce tesané postavy
- byli oporou jevištního ztvárnění
- přiblížila hudbu a problematické libreto současnému divákoli prostředky současnými, tomuto dílu podpůrnými a divácky srozumitelnými
- k textu přistoupila hudba
- to vše zákonitě probarvilo druhou půli večera a strhlo na sebe ve vzájemné komparaci výslednou pozornost
- jen málokterý operní pěvec by tak složitou roli dokázal naplnit k plnému zaujetí obecenstva
- zůstává na pěvcích, aby velké role zvládli natolik, že s nimi v určité míře obstojí i dílo samo
- naplnil svůj úkol bezezbytku jak pěvecky, tak výrazově, a dal tím inscenaci pevné kontury
- je rolí natolik dějově přímočarou, že těžko může na dnešní scéně získat divácké sympatie, a přesto se mu to podařilo díky pěvěcké kondici a dobré barvě hlasového fondu
- plně využila příležitostí, jež jí tato role skýtala
- díky bohatosti hlasu pěvců využil hloubky scény k výsledné působivosti
- naplnili hudební nastudování dobrým stabilním výkonem, jemuž však chybělo více dynamického čeření
- projevovali velmi dobrou hereckou schopnost a pohybovou kondici, hlasově neexcelovali, ale naplnili role muzikanstvím
- vnesl na scénu jiný přídech
- režijní idea napovídala o touze nechat nerušeně plynout tok hudby a dát prostor velikému oblouku proměn vztahových rovin
- k tomu napomohlo plynulé souznění s výtvarnou složkou inscenace
- svícení odstínů modré a šedomodré halilo plochy hudebního toku, odbočujících z dějového reálu
- čistý divadelní efekt a esence režijního přístupu
- podtext světelného rozhovoru kompatibilně ladil s hudbou, uvolňoval jí prvenství a vjemově ji násobil
- kostým nesl časově překlenující rys od dávna do současnosti
- materiál kostýmů apeloval na podstatu nadčasovosti příběhu
- principiálně dovoloval orchestrální mluvě vrcholit a přetékat
- celek uspokojoval dynamicky oboustranně bohatou strukturou výjimečné partitury
- všechny nuance dokázal naplnit s neuvěřitelnou vstřícností
- úžasná výrazová proměnlivost, k níž dával popud i zázemí nádherný velký a úžasně probarvený hlasový fond
- byla středem představení a silným zážitkem
- bohatě obstál v náročném úkolu
- byl to ten, jenž jde v jejím závěsu, avšak nevede
- bohatsví postavy dávalo pěvci možnost uplatnit technické zázemí a výrazovou odevzdanost,
- blýskl se lehkostí jevištní samozřejmosti

Eva Vítová je evidentně placená od slova, jinak si to nedokážu vysvětlit. "Lehkost jevištní samozřejmosti" asi jinak vzniknout nemůže. Nebo že by hojně schůzovala?  Poslední perlička to svým vršením jmen skoro potvrzuje: "Pro nás neznámá intenzita bouřlivosti děkovných ovací jasně vyslovila všeobecný souhlas."

To jako že se hodně tleskalo.