Orchestry a jejich labely

Vydavatelů vážné hudby je nepřeberně, a stále přibývají noví. Nejnovějším trendem je label patřící konkrétnímu orchestru.

Že to má smysl, to ukázal už dávno London Symphony Orchestra se svou úspěšnou značkou LSO Live. Ale nejsou jediní. Slavné orchestry opouštějí velká vydavatelství a vydávají se vlastní cestou.

Berlínští filharmonici, Concertgebouw, Halle, San Francisco SO, ti všichni se rozhodli jít vlastní cestou. Proč nezůstali pod křídly velkých společností?

Asi před čtyřmi lety odešel od Universalu Sir John Eliot Gardiner. Všechna jeho produkce měla více než nadprůměrný úspěch. A dnes už vycházejí jeho (tedy MC, EBS a ORR) nahrávky pod vlastní značkou Monteverdi Productions.

Odpovědí na všechna proč asi bude nespokojenost, umělecká i finanční. Nahrávky LSO Live jsou levné, a přece výdělečné. A orchestr si může nahrát, co sám uzná za vhodné.

Nad velkými vydavatelskými domy se zatahuje, podstatnou část (odhaduji to na tři čtvrtiny) jejich produkce tvoří jen reedice. Ale nezatahuje se obecně nad nahrávkami. Těch vychází každý měsíc kolem půl tisíce.