Landa pro český národ

Poslední dobou na mne tragicky dolehly dvě události na české hudební scéně. Tou jednou je pochopitelně asijský osud Karla Gotta a tou druhou Daniel Landa s Krylovými písněmi.

Být Karlem Gottem, tak se tam schválně někde schovám, nechám se prohlásit za mrtvého, a ukažte, novináři, co o mně napíšete! Prodej desek stoupne, a pak se objevím živý a zdravý s nějakým srdcervoucím příběhem a uspořádám charitativní koncert. Karel jako by snad v tom šoubyznysu vůbec nežil.

Daniel Landa, to už je jiná káva. Dostal se mi teď do rukou jeho Večer s písní Karla Kryla pro český národ na CD. Landa mě dojal, plakal jsem vzteky.

Nejdřív ke kladu nahrávky: trvá jen půl hodiny. Takže za to plus, mohlo to být horší.

"Bratříčku - zavírej vrátka, tahle písnička mluví skutečně... sama za sebe, DOBŘE ji poslouchejte!" Ano, pochopili jste správně, Landa byl i průvodcem večera. A co teprve tohle: "Ou, teď přijde smutná písnička - - - tu bych rád věnoval přímo Karlovi Krylovi, a jmenuje se Karavana mraků. Škoda, že jsem si nemohl potřást rukou s tímhletím člověkem."

Za hudebním doprovodem stojí komorní orchestr a sbor pražské Konzervatoře Jana Deyla, ale kdo je schovaný za aranžmá, to jsem se nikde nedočetl ("Hudba: Karel Kryl", to asi nebude ono). Nic proti předělávkám původní strohé kytary, třeba taková Missa to dělá více než dobře, ale tak nenápadité, zoufale nudné a trapné aranže, to musí jít člověk v světa kraj, aby je našel. Zejména sbor dopadl až karikaturně (aspoň že překrývá některé Landovy lapsy). A refrén Anděla, to měl být pokus o kontrapunkt, nebo jenom někdo špatně přepsal noty?

Landa je totiž absolutně nejistý, intonačně i textově (výpadky napovídají, že jde o nenacvičený zpěv z listu), někdy dokonce snad ani nechápe, o čem zpívá (to časté, textově neodůvodněné zdrsnění hlasu!, nesmyslné výkřiky vyznání po skončení některých písní). A tak se zvesele běhá z tóniny do tóniny, melodie se kroutí, mečí se "Salomééé", zapomíná se, že ne všechna slova jsou jed-no-sla-bič-ná, a občas jako by to spíš byl Krysař.

Asi nejkrutěji odnesl celé to nepochopení Žalm sedmdesátý první. Z žalmu, který Kryl ve svém průseriálu na Svobodné Evropě uvozuje citátem "Jen práce statečná a vytrvalá píle / pokorou zvítězí a dojde svého cíle.", si Landa neodnesl vůbec nic, ba ani ten název ("Žalm sedmdesát jedna!").

Trochu té pokory, pane Lando, co říkáte...

O komentáře již nemám zájem, děkuji za pochopení.