R.E.M.

Rockové koncerty (tedy, je to vůbec rock?) se od koncertů vážné hudby liší... řekněme v mnohém.

Koncert R.E.M. byl pěkný, ale i zbytečný. Mezi klady patří to, že jsem JE konečně viděl, a také velice efektně vyvedená scéna, včetně videoprojekce.

Na druhou stranu byl pošuk Stipe méně pošukoidní, než jsem čekal, a hlavně jsem nechytl ten drajv z živého vystoupení. Chci říct - poslouchat symfonický orchestr naživo a z nahrávky, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Poslouchat R.E.M. naživo a z nahrávky, to vyjde celkem nastejno, hraje to stejně, zpívá to stejně, zbývá už opravdu jenom to video.

Navíc protestuji proti tomu, aby Stipe zcela záměrně zpíval mou oblíbenou pasáž (totiž konec bridge) z písně Man On The Moon o kvartu výš!

Ale zpátky k tomu, jak by to také mohlo vypadat v koncertních síních. Vstupu do budovy se domůžete jen když se propletete mezi kovovými bariérami a pustí vás ochranka.

Vstupné je sjednocené do druhé nejvyšší kategorie, což je geniálně vyváženo tím, že všichni stojí, a pokud chcete být u pódia, musíte přijít hodinu a půl před začátkem.

V ceně vstupenky jsou špunty do uší.

Koncert začíná nějakým předorchestrem, který vůbec nikoho nezajímá, ale všichni tam stojí, aby si udrželi své místo v davu. (A ten maník před R.E.M. byl teda fakt jedlej.)

Pak konečně přijde orchestr, kvůli kterému tu stojíte a necháváte do sebe šťouchat od okolostojících. Dirigent vysvětlí, že orchestr zahraje skladby, které zrovna nově nacvičil, a bude je prokládat osvědčenými hity, o kterých všichni vědí, že je orchestr dobře umí.

Publikum je plné červených ohníčků a povědomé vůně v množství větším než malém. Neustále se na vás někdo snaží vylít pivo.

Dirigent prokládá písně politickou agitkou a vychvalováním místních nápojů. Postupně se vysvléká, asi je mu horko.

No dobře, asi by to byl značně nekonformní koncert. Tak tedy nechme každé straně to její a vypíchněme ten skutečný styčný bod, tu dojemnou shodu: neuvěřitelně dlouhou frontu před dámskými záchodky.