Tuhle muziku znám, ta byla v nějakém filmu

Hudba sama o sobě jistě existuje. Ale teprve ve spojení s filmem dostává šanci proniknout do masového podvědomí.

Ale ano, to znám, to přece bylo v tom, no, jak tam hrál Cruise - kolikrát já už to slyšel! Už se nemluví o Šostakovičovu valčíku, ale o soundtracku k Eyes Wide Shut.

Ke Kubrickovi ještě jednou. Začátkem června psal Ondřej Váša v Lidovkách o koncertu Green Day v Praze. A hned v úvodu se dočteme:

"Když na úvod zazněla slavná Wagnerova ústřední melodie Kubrickovy Vesmírné Odysey..."

Vůbec nejde o to, že se Váša zmýlil v autorovi. Jde o to, že Straussova symfonická báseň Tak pravil Zarathustra je pojem neznámý, ale slavnou ústřední melodii Kubrickova filmu (či znělku České sody) zná každý.

I filmy tak přispívají k jednomu z nejnepěknějších zacházení s hudbou - k její fragmentaci. Ne že bych jim to vyčítal, jinak to snad ani být nemůže.

Ale je mi tak nějak líto. I za toho Strausse, kterému skrouhli Nietzscheho na půl minuty, i za toho Wagnera, ze kterého zbyla jen ta vůně napalmu po ránu.

Hudební drobečky

Tím nejdůležitějším je nástup Valerije Gergieva do čela LSO.


Co to přinese, nevím, ale zvědavý jsem, to ano. Colina Davise vystřídá v lednu 2007. Královskou liverpoolskou filharmonii zase povede, už od září 2006, Vasilij Petrenko, nijak zvlášť známý devětadvacetiletý dirigent ze Sankt Petěrburku. Kdo z té nové dirigentské generace doroste do geniality? Takový Ilan Volkov (BBC SSO) má také dobře našlápnuto.

Fritzu Wunderlichovi, slavnému německému tenorovi, by letos bylo - kdyby před třiceti devíti lety nezemřel - sedmdesát pět let, takže není divu, že jsme oblaženi novou kompilací od DG, můžete si poslechnout ukázky. A před dvěma měsíci zemřel (v jedenadevadesáti letech!) Carlo Maria Giulini - nějakých speciálů z jeho bohaté diskografie se tedy také jistě dočkáme (v katalogu jej mají EMI, DG i Sony).

Co se týče nahrávek, největší slávou posledních měsíců je asi Boulezův Prsten z roku 1976 na DVD, dokonce na osmi discích, ale jaké bonusy jsou na těch čtyřech discíh navíc, se mi nepodařilo zjistit. K dispozici jsou videoukázky, a v Německu se Prsten dokonce promítá v kinech.

Příští rok bude v Bayreuthu dirigovat Prsten Christian Thielemann, jeho Parsifal s Plácidem Domingem, natočený před pár měsíci ve Vídni, má vyjít v březnu 2006.

Magdalena Kožená zpívá v Metropolitní Cosi fan tutte a v Edinburghu s Charlesem Mackerrasem La clemenza di Tito (zřejmě vyjde jako CD). V neděli má Kožená tamtéž písňový recitál, můžete si jej poslechnout (a nejen ten!) na BBC Radio 3. Jak už bývá u této stanice pomalu zvykem, záznam je dostupný (leč nikoli stažitelný) sedm dnů.

A Anne Sofie von Otter už natáčí vánoční album. Však už je srpen, že.

Kdy napsal Kryl Bratříčka?

Karel Kryl tvrdí, že 21. srpna 1968, spolu s Bratry (Tak vás tu máme). Ale tak jednoznačné to není. (aktualizováno)


Kryl v Půlkacíři, rozhovorech s Milošem Čermákem, říká:

Druhý den (myšleno 21. srpna 1968) jsem z té načaté, nedokončené dovolené
odjel vlakem Kojetín-Ostrava. Země už byla obsazená. byli tam Poláci ze
severu. Díval jsem se na ty železné maringotky... a nejdřív jsem napsal
Bratry z Krve kainovy..., balšoje spasíbo, braťja zachvátčiki, dojel
jsem do Nového Jičína cestou jsem napsal Bratříčka.

Pak je
tu ještě Hutkovo svědectví, jak jel Kryl v tom vlaku s ním (to jsem zatím nenašel), a jak mu
Hutka řekl, že je Bratříček sračka (kniha Pravděpodobné vzdálenosti):

... já mu řekl: Karle, to se nestydíš za takovou sračku? A on začal
křičet něco o hippies, o květinách ve vlasech a podobné pitomosti. Mně
ta písnička připadala zbytečně melancholická, taková nějaká hloupě
komerční. Téma okupace se mi zdálo mnohem závažnější a hlubší. Chtěl
jsem o tom napsat velkou filozofickou píseň, ale to se mi nepodařilo.
Takže: já jsem sice ke Krylovi kritický, ale on tehdy písničky psal a
já ne.

Jaroslav Hutka a Karel Kryl se - řekněme - zrovna
nemilovali, a že by autor Pasážové revolty křičel něco o květinách ve
vlasech, to se mi zdá až nepravděpodobné. To spíš právě v Hutkovi bych
viděl hipísáka.

Lze Krylovi jeho vzpomínku věřit? Michal Huvar v encyklopedii Kryl o písni píše:

Všeobecné
mínění o tom, že vznikla v srpnu 1968, vážně zpochybňuje Jaroslav
"Kobra" Kučera, vedle Kryla někdejší člen teplického Divadélka na
zámku, respektive Divadélka pro známý: "... jedním jsme si ... jisti.
Že textappeal K + K + K měl v 67. roce reprízu... Nu a tady jsme
všichni slyšeli poprvé Bratčířka. Když jsem to v Lucerně v roce 1990
Kájovi říkal, pokyvoval hlavou. Ale
ty jsi na Svobodné Evropě tvrdil, že jsi ho složil ve vlaku při
okupaci. proč nechceš připustit, že jsi vizionář, teď bys z toho mohl
mít živnost, říkal jsem vážně humorně. Je to možný, ale nech to tak, odvětil..." (... and you, 4, 1997, únor.)

Krylovo
"zatajení", pokud k němu opravdu došlo, mohlo mít svou lákavou příčinu
v jeho náhlé a nevídané popularitě. Autorova volba nepřiznat pravdu -
opakuji: pokud k ní došlo - však v horizontu budoucí pozice autora se
schopností "vidět" i to, co se teprve stane, mu spíše ublížila. V tomto
čase, kdy ještě nemáme prozkoumán jeho rozsáhlý zvukový archiv, víme
jedno: jako neexistuje důkaz o dataci písně k roku 1968 (Hutkovo
plácnutí, že je ve vlaku zrovna ve chvíli, kdy Kryl tam písničku
Bratčířku, zavírej vrátka dokončoval, nelze brát vážně), není ani důvod
nevěřit tvrzení Kučerovu.

Že si Kryl nepamatuje vše přesně, to se dokázat dá, ostatně právě data o teplickém Divadélku se mu - jak Huvar ukazuje - pletou.

Huvarova
kniha, která "vědeckou metodou sběru materiálů odhaluje mýty, omyly a
scestná tvrzení" se snaží o "dovysvětlení řady omylů, mystifikací, ba
lží, které kolem Kryla nadělali novináři a hudební publicisté svou
začasto až neuvěřitelně lajdáckou a povrchní prací". Diskuse kolem
datace Bratříčka je z těch mystifikací asi nejdůležitější, ve zbytku
knížky Huvar - povětšinou a bohužel - nadává na Jiřího Černého a
omlacuje mu o hlavu vše, co o Krylovi kdy napsal, včetně chybějících
větných čárek. Škoda, že i ve třetím, rozšířeném vydání Huvar neopravil Kučerovo křestní jméno na správné Josef.

Paměť holt slábne. I ten Černý předkládá celkem
šest verzí toho, jak spolu s Krylem sestavil jeho první elpíčko. Kryl
sám přidává sedmou: "Vyšla tehdy má první deska, na jejíž sestavení
jsem neměl vliv..."

Tak si tedy vyberte. Já věřím tomu, že
Bratříček je starší. Narážky na Rusy nejsou prvoplánové jako v
Bratrech, přes mnohá opakování slov a typický slovník se mi příčí
představa, že by v jedné cestě vlakem použil slova bratr a bratříček v
tak odlišných souvislostech, a konečně - tím vizionářem Kryl opravdu
byl. Jeřabiny totiž zcela jistě vznikly už v šedesátém sedmém:

Na břehu řeky roste tráva ostřice
Prý přišli včas však vtrhli jako vichřice
Nad tichou zemí
vrčí netopýři
a národ němý
tlučou oficíři

Souvisí:
Záhada Krylova Bratříčka
Pomožme si při pátrání! (rozhovor s Janem Krylem)
Případ se vyjasňuje (rozhovor s Jiřím Černým)
Karle, odpočívej v pokoji (rozhovor s Vojtěchem Klimtem)