Tuhle muziku znám, ta byla v nějakém filmu

Hudba sama o sobě jistě existuje. Ale teprve ve spojení s filmem dostává šanci proniknout do masového podvědomí.

Ale ano, to znám, to přece bylo v tom, no, jak tam hrál Cruise - kolikrát já už to slyšel! Už se nemluví o Šostakovičovu valčíku, ale o soundtracku k Eyes Wide Shut.

Ke Kubrickovi ještě jednou. Začátkem června psal Ondřej Váša v Lidovkách o koncertu Green Day v Praze. A hned v úvodu se dočteme:

"Když na úvod zazněla slavná Wagnerova ústřední melodie Kubrickovy Vesmírné Odysey..."

Vůbec nejde o to, že se Váša zmýlil v autorovi. Jde o to, že Straussova symfonická báseň Tak pravil Zarathustra je pojem neznámý, ale slavnou ústřední melodii Kubrickova filmu (či znělku České sody) zná každý.

I filmy tak přispívají k jednomu z nejnepěknějších zacházení s hudbou - k její fragmentaci. Ne že bych jim to vyčítal, jinak to snad ani být nemůže.

Ale je mi tak nějak líto. I za toho Strausse, kterému skrouhli Nietzscheho na půl minuty, i za toho Wagnera, ze kterého zbyla jen ta vůně napalmu po ránu.