Arvo Pärt: Tabula rasa (6/6)

Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.

Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.

Silencium ve zkratce

Po strhující gradaci první věty, nastupuje Ticho, které ve svém opaku větu prvou doplňuje. Druhá věta má velmi meditativní průběh a neradno ji tedy poslouchat s partiturou.

Pozoruhodné je to, že Pärtovi se zde podařilo nechat hrát ticho, a to doslova. Narozdíl od Ludus zde však nenajdeme žádné vypočítané generální pausy v běhu hudby, ticho se ujme svého partu až v samém závěru skladby. Zde za zvuků hlasů tintinnabuli (tentokrát d moll) postupně utichají jednotlivé nástroje, protože tóny, ke kterým dospěly při sestupování po stupnici d moll, již nezahrají.

Po posledním tónu violoncella – D – už hraje pouze kontrabas v pianissimu. Nejnižší tón, který může zahrát je E1; D1, které zcela jasně následuje, slyšíme, třebaže ve skutečnosti zahráno není.

Závěr

Kontrast první a druhé věty, hlasů melodie a tintinnabuli – spory hříchu a jeho vykoupení, dobra a zla. To jest humanistické poslání tohoto díla. Není divu, že Arvo Pärt měl ve své rodné zemi problémy s cenzurou.

píše Kateřina Koutná

Prameny a literatura

Arvo Pärt - Tabula Rasa, partitura, Universal Edition, 1980
CD Gideon Kremer – Silentio
Paul Hillier – Arvo Pärt, Oxford University Press, 1993
Lenka Foltýnová – Arvo Pärt, časopis Harmonie, 9/2002

hudební ukázky:
Gidon Kremer, housle
Taťána Grindenková, housle
Alfred Schnittke, preparovaný klavír
Litevský komorní orchestr
Saulus Sondeckis, dirigent
nahráno v listopadu 1977 v Bonnu
(c) (P) 1984 ECM Records

předchozí díl: Kadence. Coda.

Otázka na závěr miniseriálu: Jsou pro vás podobné články zajímavé?