Dirigenta netřeba, máme robota

Když se s dirigováním začínalo, šlo jenom o synchronizaci hráčů. Taktovka ještě nebyla, ale používala se tyč, řekněme zdobená násada od koštěte, tou se tlouklo o zem, a když jste se místo do podlahy trefili do svého palce, tak jste umřeli. Alespoň Jean-Baptiste Lully tak v roce 1687 neslavně skončil.

A dnes? Detroitský symfonický orchestr bude příští týden dirigovat robot Asimo.

$$OBR335404$$

Jasně, je to vlastně legrace, zábava k upoutání pozornosti - Gergiev, Rattle ani Tilson Thomas se o své pozice bát nemusí. Ale dobře to ukazuje, že výkon dirigenta na samotném koncertu nemusí být tím hlavním.

Tím hlavním jsou pořád ještě zkoušky, a tam robota dát nemůžete. Při zkouškách musíte nacvičit, jak nahlas má být forte, jakým způsobem zahrát tohle a ono - řečeno s Českou sodou, kdy ubrat a kdy přidat na výraze. Na koncertě to ještě můžete trochu vylepšit, ale výrazové prostředky už jsou omezené.

Ostatně, nepřišlo vám někdy zarážející, že když dá při koncertě dirigent pokyn flétnám, tak skutečně začnou hrát, zatímco při závěrečné děkovačce na ně musí třikrát ukázat, než hráči pochopí, že jsou to oni, kdo má vstát a uklonit se?

Když má dirigent to štěstí, že má orchestr pod stálým vedením, může si pak i na koncertě dovolit to, co je hostujícímu dirigentovi odepřeno: Přestat dirigovat, přestat taktovat a nechat orchestr hrát. Tak to loni na Pražském jaru předvedl Michael Tilson Thomas, tak to předváděl Leonard Bernstein, který jen drobně taktoval hlavou. Takové chvíle jsou nejsilnější.

A právě to se Asimovi nepodaří.

~

Update: Takhle to vypadalo: