Co si koupit na pustém ostrově

Za rok se toho nashromáždilo přiměřeně: kromě disků od BBC Music, které si člověk nevybere, je to pozoruhodná směska věcí nových a vyhrabaných kdesi ve slevách.

Adèsova Bouře patří do těch nových, a je to důkaz, že opera by nemusela chcípnout. Argerichová a Kremer jsou výtečná dvojice, doporučuji i těm, koho vlastně moc sonáty nezajímají. Bernsteinova Mše od Alsopové je označovaná za vzkříšení–jako dobrá je, ale na vztah to ještě není. Blomstedta se SFO si není možné není nekoupit, i když budu mít Německé requiem dvakrát; bude to totiž pátý disk Gardinerovy Brahmsovy řady. Čtyřka velmi vyvedená, ale začíná tak strhujícím Coriolanem, že už toho Brahmse skoro nepotřebujete. Chopin ve slevách, jinak ho moc nemusím, a obě cédéčka dobře vybraná, Kovacevich i Buchbinder (no!). Copland dorazil před pár dny, takže ještě nevím.
Corigliano jenom kvůli tomu, že je to neznámé jméno za dolar, nový Čajkovskij (Petrenko) a Dvořák (Alsopová) na Naxosu dobrý, ale ten Dvořák možná v tisku přechválený. Eroica Trio, to je jen taková srandička, a Percy Grainger, co si budem nalhávat, taky. Harrisovy symfonie jsou slušné, Holt (klavír sólo) je hodně zajímavý, ale můžu si ho pouštět, jenom když jsem doma sám. Naopak Parlor pieces neurazí, ani když přijde návštěva. Mahler 2 s Haitinkem ještě čeká na jaře souboj s Boulezem; už mají za sebou dvě kola, a pořád nerozhodnuto. U těch zpívaných symfonií je to vždycky těžké. Osmá s MTT je vcelku sázka na jistotu, a Rattle byl ve slevě a ještě jsem ho neslyšel. Mendelssohn s Kavakosem je moc povedený, ale potřeboval bych si srovnat víc nahrávek; už to nějak nemám v hlavě. Zato Prokofjev/HaasQ je možno doporučovat bez uzardění, dokonce víc než Helfgotta (!).

Prodanou nevěstu jsem vyhrabal ze spodní zadní krabice v Amoebě, je to nahrávka z roku 1933, a za tu srandu to stálo. Bystří čtenářové si jistě povšimli, že Verdiho Requiem už vidí podruhé. Fungl nový Pappano šel do souboje s Gardinerem; prohrál, ale čestně a jen maličko. Ještě jeden Helfgott z výprodeje a dvakrát Kronos Quartet s hroznýma novýma kusama, který nesmím ani do sluchátek. Pochody, aby byla občas legrace a aby bylo co pouštět čtvrtého července. Alondra de La Parra je mexická dirigentka, se kterou jsme slavili nezávislost Mexika, a kromě toho, že je dobrá, je to taky skvělá příležitost seznámit se s mexickými skladateli. Klemperer protože ve slevě, ale zatím mě nenapadá, kde bych toho Haydna a Mozarta užil. Dvě cédéčka Kate Royal jsem si chtěl koupit už kdysi dávno, ale poštovné bylo drahé, Alagna ani nevím, kde se tu vzal. Yuja Wang je úžasná, a asi už bude potřeba těm čínským jménům věnovat víc pozornosti. Gensová podařená a ani to Santiago a cappella neurazí (vzal jsem to při objednávání Brahmse 4). A konečně MacDonaldová – to si nekupujte, v jiných městech se ten lesk rozplyne jak mlha nad Mission District.