Arvo Pärt: Tabula rasa (5/6)

Kadence. Coda.

Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.

Kadence

Celá předchozí gradační část v podstatě připravuje nástup kadence. Ta přichází ve chvíli, kdy v gradaci první části věty už není kam dále stoupat. Najednou se zastaví čtvrťová pulsace přítomná v celém předchozím úseku, v sólech a klavíru nastoupí sice velmi rychlá figurace (předepsáno presto possibile), ale po celou dobu trvání kadence klesající prodlevy v orchestru spíše evokují dojem jakéhosi neklidného zastavení.

(audio) - dvě hvězdičky v notovém záznamu značí arpeggiato, presto possibile

Klesání je pouze na úrovni melodické, dynamika je stále ve fortissimu. To vše netrvá dlouho, je to nejkratší úsek první věty (88 dob, 4/4 takt). V posledním taktu této části se klesání zastaví na souzvuku a-c-e, který je zahuštěn tónem h a přechází do cody.

Coda

Závěrečná část je výrazovým, dynamickým, harmonickým a melodickým vyvrcholením nejen první věty, ale i celé skladby. Toto minutu trvající inferno je předepsáno Meno mosso, méně pohyblivě (sic!) a notováno je v 6/4 taktu. Hlavní úlohu zde má opět concertino, které v obou paralelních hlasech po celou dobu hraje zběsilé sextolové figurace, jejichž melodie je postupně zahušťována od oktávových skoků po terciové běhy, a to i harmonicky. Pod těmito figuracemi opět začne tepat čtvrťová pulsace.

(audio) zahušťování figurace od oktávových skoků...

(audio) ... po terciové běhy

Z harmonického hlediska tvoří coda gradační oblouk, kdy po vstupním akordu, který anticipuje dosud neobjevené tóny dis (/es) a fis, nastane harmonický návrat k a moll (fis zůstává "viset" v basech) v druhém taktu cody.

(audio)

Ale hned od třetího taktu zde začínají přibývat tóny, které naznačil úvodní akord (es v orchestrálním doprovodu, enharmonicky zaměnitelné s dis z úvodního akordu). Jakmile je es (a následně v pátém taktu cody fis) exponováno v orchestru, v následujícím taktu jej nalezneme i ve figuracích sólových houslí.

Hudba takto graduje až do devátého taktu cody, kde se objevují dosud nevídané harmonické funkce, jako například kombinace durové subdominanty s lidickým akordem, což je už na hony vzdáleno onomu nevinnému souzvuku tintinnabuli.

Poté přichází harmonická krystalizace (tři takty). V třináctém taktu se běsy zastaví tam, kde to celé začalo (a4 a a v houslích solo), a do konce věty (22 a 1/4 doby) nás vyprovodí katarzní souzvuk tintinnabuli (a-c-e) ve forte-fortissimu (audio).

píše Kateřina Koutná

předchozí díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
další díl: Silencio ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.