Jiří Vaněk | programátor a PR konzultant | |
 | co bych rád daroval The Prostitutes: Get Me Out Of Here Česká skupina s britským zpěvákem ukazuje na své debutové desce, že aktualní trendy britské kytarové vlny může přesvědčivě hrát i tuzemská skupina. |
 | co bych rád dostal Neutral Milk Hotel: In The Aeroplane Over The Sea Zpěvák Jeff Mangum s dylanovským hlasem mixuje folk a rock na albu inspirovaném osudem Anny Frankové. |
Kateřina Koutná | hudební produkční | |
 | co bych ráda darovala Andrej Kiričenko: Stuffed With/Out Můj osobní objev letošního roku. Přesně podle mého gusta po miligramech vyvážené praskání, šumění s takřka podbízivým pianem/kytarou ale s takovou atmosférou, že mu to odpustíte... Pozn.: Dát někomu blízkému, abych to taky mohla poslouchat. |
 | co bych ráda dostala Smashing Pumpkins: Mellon Collie And The Infinite Sadness Možná to znáte: deset let to máte doma nahrané na kazetě a po těch letech neutuchajícího nadšení při jejím poslechu se rozhodnete uctít klasiky a pořídit si konečně ten originál (ale raději k Vánocům, když je to tak drahý). Jsem zvědavá, co na nás chystají teď... |
Lukáš Honzák | artdirector | |
 | co bych rád daroval Charlotte Gainsbourg: 5:55 Kohokoliv s dobrým vkusem a citlivou duší bezpochyby potěší album zpěvačky Charlotte Gainsbourg (ano, dcery toho Serge Gainsbourga). O hudbu se postarali Air, texty napsali Jarvis Cocker z Pulp a Neil Hannon z Divine Comedy a zvuková stránka je dílem producenta Radiohead Nigela Godriche. Víc dodávat netřeba... |
 | co bych rád dostal U2: U218 Singles K letošním Vánocům si jako každý pravověrný U2 fanda nadělím novou "výběrovku" – pochopitelně v limited edition s DVD. |
Kristína Volná | blondýna | |
 | co bych ráda darovala Karan Casey: Chasing the Sun Je to její čtvrté sólové album a zatím bylo každé lepší než to předchozí. A vzhledem k tomu, že už to minulé bylo totálně klínovací, tohle bude dokonalý road movie. |
 | co bych ráda dostala Laïs: Documenta Trojcédéčko vlámské kapely, mapující jejich interpretační historii od něžných prvopočátků až po rockový nářez současnosti. A navíc jsou hrozně hezký a báječně zpívaj! |
Adam Javůrek | novinář | |
 | co bych rád daroval The Cat Empire: The Cat Empire Mí nejbližší převážně nepatří mezi velké hudební fajnšmekry, proto bych se musel držet při zemi a vybral bych něco, co je dobré a zároveň stravitelné. Nadělil bych jim starou desku nového objevu - The Cat Empire a jejich mix ska, latiny, rocku, hip-hopu, funky a jazzu na stejnojmenném (nebo bezejmenném?) albu. |
 | co bych rád dostal Tom Waits: Orphans Pro mě je to ideální dárek: něco, co bych si sám nekoupil, protože je to zaprvé drahé a zadruhé trochu očekávatelné, ale zároveň to chci mít, protože je to zaprvé osvědčené a solidní a zadruhé nutné (chyběl by mi ve sbírce). |
Inspirace: Co nadělit k Vánocům?
Začínáme s vážnou hudbou (nebo aspoň chceme začít)
Je to líbivé, vlastně nevážné, chytlavé, a přesto netriviální.
A navíc jsem tím začínal já - a nijak mi to neublížilo.
Formu doporučuji symfonickou, tedy co nejmohutnější, hlasitou, a tempo rychlé. Na lyrická larga a smyčcové kvartety je vždycky dost času.
Začínat něčím před romantismem nemá cenu. Je to příliš mechanické, strohé, umělé. Nevěřím, že Beethovena není možné pochopit bez Mozarta, i když podobné názory zastávám u děl mladších.
Dokonce si myslím, že je možné ocenit neoklasicismus bez studia klasicismu. Nanejvýš se člověk tolikrát nezasměje.
Tak tedy Felix Mendelssohn-Bartholdy, třetí či čtvrtá symfonie. Pak se vrátit k Beethovenovi, který teď prožívá boom - časopis Gramophone jej má na titulce v obleku, prý Bono 19. století, jen ty brýle chybí. A Beethovenovy symfonie se teď natáčí snad všude, zkuste Haitinka s LSO nebo Vänskäeho s Minnesotským orchestrem.
To i to možno stáhnout za pakatel či zadarmo na emusic.com. A ještě lepší než cédéčko je jít na koncert. V Praze ale do Vánoc Mendelssohna ani Beethovena neseženete (já ho nenašel), tak aspoň tip na malý výlet: Beethovenovy symfonie hraje v Théâtre des Champs-Élysées Orchestr 18. století s Fransem Brüggenem. Začínají 1. prosince a když se zdržíte čtyři dny, můžete si jich poslechnout všech devět.
Luboš Stehlík a Pavel Klusák jsou ve při
Prohlášení: S Lubošem Stehlíkem i s Pavlem Klusákem jsem se krátce setkal a celkem mile si s nimi chvilku popovídal. S Lubošem Stehlíkem jsem kdysi vedl drobný spor, v němž mi dal Pavel Klusák za pravdu (odkaz nezachycuje celý spor, jen jeho začátek).
~
V rubrice Harmonická pošta v zářijové Harmonii píše Pavel Klusák:
Vážená Harmonie,
šéfredaktor Luboš Stehlík mystifikuje čtenáře, když v úvodníku Harmonie (7/06) [správně má být 8/06, po] stroze odsuzuje MFF Karlovy Vary pro pomíjení hudby.
A pokračuje zdůvodněním, proč to není pravda: Festival má už čtyři roky sekci věnovanou hudbě ve filmu, ve filmech se objevil Arvo Pärt, Alan Lomax a další, letos to byla retrospektiva Matthewa Barneyho a v soutěži dokumentů letos vyhrál sekci stopáže 30+ hudební experiment.
Pak se do Harmonie obouvá (i mou oblíbenou frází) "pomíjím, že", že o karlovarských hudebních filmech nikdy nepsala, a pokračuje:
Festival investuje z vlastního rozhodnutí do hudebního programu příliš mnoho, než aby mohl tolerovat podobné zkreslování svého obrazu.
Na závěr píše, že tiskové zprávy o hudbě ve Varech Harmonie dostávala a že "chce věřit", že jde spíše o nepořádnost než o snahu o poškozování konkurence. Načež zakončuje odražením blížícího se útoku:
Od šéfredaktora vím, co mi nehodlá zapomenout: že jsem v tisku uvažoval nad slabinami časopisu, jehož přispěvovatelů si mnohdy vážím.
Za MFF Karlovy Vary
Pavel Klusák
Harmonii je novinářská etika šumafuk, takže odpovídá okamžitě, vzápětí. Šéfredaktor Luboš Stehlík filmový festival pochválí, zdůrazní, že jeho původní tvrzení je jen osobním názorem, který může být zkreslený, a směřuje do vtipnosti:
Proto Vaše napoleonské zvolání, že to nemůžete tolerovat, respektuji. Budu rád, když mi proto nenecháte useknout hlavu.
Pak tvrdí, že tiskové zprávy z festivalu Harmonie nedostává (je to jasné, ztrácejí se na poště) a že "reportáže neuveřejňuje z důvodů, které bohužel neovlivní". Což si vykládám jako klasické Stehlíkovo povzdechnutí, že nejsou ni peníze, ni lidé.
A pak se kouzelně rozjede:
Kupodivu o slabinách Harmonie dobře vím i já a kritika mi nevadí. Naopak mi velmi vadí vaše někdejší ubohé plivnutí, že jsem antisemita. Jestli bylo něco "podpásového", tak toho. Nebylo to hodno Vaší novinářské úrovně.
A pak už jenom posměšně upozorňuje na to, že redakce Harmonie sídlí v Libni.
Polemika se mi jeví zajímavou z několika důvodů. Klusák a Stehlík proti sobě evidentně něco mají. Klusák se snaží argumentovat, leč ke konci uklouzne do nesmyslů o konkurenci. Stehlík už ani neargumentuje a rovnou vše ironicky smetává; navíc vytahuje jakousi starou křivdu ("někdejší ubohé plivnutí"), o které nic nevím (a pochybuji, že o ní věděla většina čtenářů Harmonie), a která je hlavně úplně mimo téma (ale jak se pěkně hodí, že). Zábavné je také jediné "vaše" s malým v, týkající se právě toho plivnutí. (Jinak třikrát s velkým V.) Překlep až freudovský, řekl bych.
A konečně je mi pozoruhodné, že všechno toto vzniklo na základě jediné větičky v toku textu o karlovarském festivalu, z jediné větičky, která byla dokonce jen vsuvkou v závorkách:
(Hudební rozměr filmů je natolik pro pořadatele nezajímavý, že často skladatele ani festivalový katalog neuvádí.)
A tahle věta byla napsána jen proto, že se Luboši Stehlíkovi líbila hudba k filmu Rok v mém životě a v katalogu nebylo napsáno, kdo ji složil.
Přitom stačilo tak málo. Nebýt tak zapšklý a místo toho napsat:
Škoda, že festivalový katalog neuvádí i skladatele.
Jaké malichernosti vládnou našim životům!
Vše za euro
Na takové se totiž nevztahuje copyright, a tak je možné si je stáhnout docela lacině. Neměří se čas ani velikost, ale kusy: symfonie za euro, koncert za euro, opera za euro.
Platit se musí přes PayPal, ale ten už umožňuje "neregistraci", čili jako by se platilo kartou. Zaplatíte, stáhnete si - mp3 v kvalitě 192 kbps.
A za své peníze nedostanete žádná šuntítka: Herbert von Karajan, Bruno Walter, Arturo Toscanini, Wilhelm Furtwängler, Rafael Kubelík, Otto Klemperer - a to zůstávám jenom u dirigentů. Pokud se vám stýská třeba po Elisabeth Schwarzkopfové (před měsícem zemřela, bylo jí 91 let), za 10 euro si můžete pořídit více než slušný průřez její tvorbou (Bachova mše h moll, Beethovenova Devátá, Německé requiem, Cosi fan tutte, Don Giovanni, Figarova svatba, Netopýr, Straussovy Čtyři poslední písně, Verdiho Requiem, Mistři pěvci norimberští).
Já už zaplatil tři eura a mám zálusk na další. To už není otázka, co si koupit, ale jak zabránit utracení výplaty...
Problémy s balíčky z Anglie
Objednal jsem si jedno cédéčko z Anglie. Nepřišlo. Napsal jsem do Anglie zvídavý email, co že to - prý ho už dávno poslali, ale nevadí, pošlou ho ještě jednou.
Ani podruhé nepřišlo. Bál jsem se, že už mi nebude věřeno, ale Angličani zachovali dekorum. A potřetí poslali cédéčko - jak se sami vyjádřili - maskovaně, aby to nikoho nenapadlo krást. A pro jistotu ještě doporučeně.
Ejhle, cédéčko dorazilo.
Před pár týdny jsem si objednal další cédéčko, tentokrát od LSO. Zatím jsme na tom stejně - nepřišlo, náhrada na cestě, už by tu měla být. A není. Budu muset napsat další email.
Už si připadám trapně. Má tohle jiné řešení než rezignaci?
Update 7. 9. 2006: Náhrada skutečně nepřišla. Třetí pokus jsem si nechal poslat do práce - a mám ho!
Sázavafest 2006
Neočekávaný dýchánek - neočekávaně dobré, milá zpěvačka, mejdan; leč dojem se z hlavy brzy vytratil, škoda, že hráli tak brzo (zajít na koncert?)
Caňaman - ne že by nedobré, ale nezaujalo
Bratři Orffové - kouzlo studiové nahrávky se vytratilo; nefestivalová kapela
Lili Marlen - to byl pokus o co?? plus jedna z mála zvukařských chyb (harmonika dívky v červeném baretu nebyla vůbec slyšet)
Taxi To The Ocean - mám pocit, že se mi to líbilo, ale co hráli, už netuším
Wohnout - kdyby mi to nebylo připomenuto, ani bych nevěděl, že jsem je slyšel
Boban i Marko Markovič - (chyběl Boban nebo Marko?); povětšinou nuda, ovšem ne že bychom si nezařádili; chabá práce s dynamikou, příště raději No Smoking Orchestra, Bregovič apod.
Monkey Business - bezvadná show, páteční vrchol (zajít na koncert!!); mááám rááád z prdele smrad?
Manau - nefalšovaná nuda
Support Lesbiens - afektovaná hloupost, jaktože se mi to před lety v Táboře líbilo?
Sto zvířat - milé; ve zpěvu se střídají, dokonce je tam i alt!
Peter Lipa - Lipa zpívá Lasicu zajímavé, jak se Lipa přesune do angličtiny, přijde mi urousaný, ukňučený, nepravdivý
Neřež - šokující, každá písnička v jiném stylu, překvapivé osvěžení
Zatrestband a Ilona Csáková - band vynikající, legrační a vtipný (optimální kapela na ples), Csáková si zazpívala tři písničky; se svým nevýrazným hlasem a intonačními poklesky by udělala lépe, kdyby nezpívala vůbec
Ari Up vs Dubblestandard - zábavné, příjemné, zejména punky-reggae; snad to nebylo jen těmi rumy s kolou (budou-li tu, možno zajít na koncert)
Yellow Umbrella - sobotní vrchol, i když předělávce beatlesácké I Will něco chybělo; zvesela jsme si zatančili (koncert jednoznačně!)
Tata bojs - překvapivě dobří; akustický set; škoda nazvučení zpěvu, nebylo rozumět; možná bych se mohl více věnovat české scéně a kapelám lokálního významu; není malých rock'n'rolí
Banco de Gaia - nezaujalo (hlad!)
Sunshine - hm... fotbálek a spát
Terence Judd v b moll
Protože je jiná. Zábavná, veselá, hravá.
Mladičký Angličan Terence Judd ji nahrál v roce 1978 na Čajkovského soutěži v Moskvě s Moskevskou filharmonií (Alexander Lazarev à la tête).
Tohle je začátek báječného finále, velmi živý, radostný:
[mp3 src="http://petr.olmer.cz/gramec/download/bmoll-judd.mp3"/]
O dvacet let dříve tento koncert v Moskvě na stejné soutěži hrál (a také s ním vyhrál) Američan Van Cliburn. Bylo mu dvacet tři, ale výraz to vůbec nebyl mladistvý a nerozvážný, naopak - promyšlený, technicky perfektní, s nádherně odstíněnou dynamikou.
Aspoň tedy na nahrávce pořízené v New Yorku po jeho návratu ze Sovětského svazu (RCA Symphony Orchestra, Kiril Kondrašin).
[mp3 src="http://petr.olmer.cz/gramec/download/bmoll-cliburn.mp3"/]
A jaký je to rozdíl oproti přísnému, vojenskému pojetí (v rychlýchpasážích jako bubínek) "starého" Svatoslava Richtěra - v době této pražské nahrávky s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem mu bylo třicet devět let.
[mp3 src="http://petr.olmer.cz/gramec/download/bmoll-richter.mp3"/]
Tak proto Judd. Protože je jiný než Cliburn, protože je jiný než Richtěr.
Škoda jen, že nevíme, jak by Terence Judd hrál v těch devětatřiceti či později. Před Vánoci 1979 totiž spáchal sebevraždu.
Bylo mu dvacet dva let.
Proč klesá prodej CD - čtyři špatné důvody Iva Lukačoviče
Souvisí: Upadá trh s nahrávkami?
Lukačovič uvádí čtyři základní důvody:
- Hudební CD je stokrát dražší než filmové DVD
- U DVD si kupujete finální produkt, hudební CD je dnes jen polotovar
- DVD si v obchodě vyberete, ale u hudebních CD není výběr
- U ukradeného DVD je kvalita horší než u ukradeného CD
U prvního důvodu přepočítává cenu na objem dat. To je prapodivná úvaha. Při výběru hudby ani filmů mi přeci primárně jde o uměleckou kvalitu, ne o kvantitu (ni v bajtech, ni ve stopáži). To by se pak knížky musely prodávat za pakatel.
Liší se i způsob použití, na cédéčku je sice "pouze několik písniček", ale ty písničky poslouchám často. Když jsem si teď v rychlosti projel svou filmotéku, mám tam jen několik filmů, které jsem měl potřebu vidět alespoň dvakrát (otázkou je, proč si vůbec ta DVD pořizuju - sám nevím). Přestože je tedy výstup z CD pouze zvukový, nejeví se mi jeho hodnota menší než hodnota výstupu DVD, zejména ne stokrát menší.
Že je CD jen polotovar (důvod č. 2) je pochopitelně nesmysl. CD netřeba vařit ani jinak upravovat, hraje z hi-fi, domácího kina, počítače i přenosného přehrávače. Já sám si pouštím originální CD dnes a denně; snad kvůli tomu nejsem exot.
"Hudební CD ve své materiální podobě je již zastaralý a přežitý distribuční model", s tím souhlasím, ale důvody vidím úplně jinde. Že k DVD neexistuje ekvivalent, kterým je mp3 pro CD, vidím spíš jako chybu DVD (čili příliš velký objem dat).
Třetí důvod: Cédéček je malý výběr. Ohó, tahle matematika je ošidná. Deset tisíc kvalitních filmů? Kolik by to muselo být kvalitních filmů ročně! A několik miliónů kvalitních CD? Tolik hudby snad ani nebylo napsáno... Ale hlavně, to pravděpodobnostní rozložení vypadá úplně jinak. Typicky v obchodě seženete všechny novinky, filmové i hudební. Odpusťme Lukačovičovi, že neumí počítat s procenty - ale mohl si všimnout, že CD titulů na skladě bývá víc než DVD (třeba v pražském Bontonlandu třikrát víc). Jo a co není na skladě, to se dá objednat.
A poslední důvod: Horší kvalita ukradených kopií. Tady se zase špatně míchají technologická omezení. Ano, když si DVD převedu do DivX, tak to kvalitě ubere. Ale když si CD převedu do mp3 na na 32 kbps, tak taky. Anebo si můžu DVD zkopírovat kvalitněji, ať už si těch 9 GB nechám na disku nebo vypálím.
Tak proč je teda CD zastaralá technologie a DVD není? Jenom proto, že ještě nemáme stoterabajtové disky a nestáhneme z internetu giga za pět minut?
P.S. A co si budeme vyprávět o kvalitě - DVD je jen náhražka. Když chci vidět pořádný film, jdu na něj do kina.
Boulez pokračuje v nahrávání Mahlera
Pierre Boulez nahrává Mahlera pro Deutsche Grammophon už dlouho, a to s Vídenskými filharmoniky, Clevelandským orchestrem a s Chicago Symphony orchestra (nezlobte se, ale to slovo chicagský [čti čikážský] mi přijde divné).
Jak jsem si dohledal, začalo to už v roce 1995 vydáním šesté symfonie (s VPO) a už jsou téměř všechny: sedmá (CO, 1996), pátá (VPO, 1997), devátá (CSO, 1998), první (CSO, 1999), čtvrtá (CO, 2000; v roce 2004 též jako SACD), Píseň o zemi (VPO, 2001, recenze; SACD 2002), třetí (VPO, 2003) a tři písňové cykly (VPO, 2005, ukázky).
V květnu má vyjít druhá Mahlerova symfonie, Vzkříšení. Ukázky si můžete poslechnout už teď.
Objednejte si cédéčko, které bude natočeno pozítří
Po úspěchu projektu Bach cantatas (který pochopitelně stále pokračuje) se k tomuto řešení odvážila i nahrávací společnost SDG (John Eliot Gardiner a jeho miláčci).
Ve čtvrtek budou mít koncert v Londýně a první část koncertu, Mozartovy symfonie č. 39 a 41, budou nahrány a během druhé části koncertu vylisovány na CD.
Vyrobeno bude 3000 kusů, z toho polovina se nyní nabízí na předobjednávku. Je to zvláštní, objednat si cédéčko, o jehož kvalitě se teď nedá říct vůbec nic. Po koncertu už je to jiné, už víte, jestli se vám program líbil. Ale teď?
Tak jsem to zkusil a první nahrávku z edice SDG On The Night si objednal (stojí deset liber). Do Londýna se ve čtvrtek stejně nedostanu, tak co.
Vy můžete udělat totéž - anebo si počkat, až mi přijde, ověřit si kvalitu a pak zjistit, že už je vyprodáno.
O Wagnerově Ringu
Snad jen škoda, že byl odbyt ten Wagnerův antisemitismus. Pokud vás zajímají rozdíly mezi antisemitismem v 19. a ve 20. století a Wagnerův politický život vůbec, doporučuji politologickou studii Jana P. Kučery ... je hodně Hitlera ve Wagnerovi [koupit].